Hrabošík podzemní

V dnešním světě získal Hrabošík podzemní působivý význam. Ať už v oblasti technologií, zdraví, politiky nebo zábavy, Hrabošík podzemní dokázal upoutat pozornost milionů lidí po celém světě. Jeho dopad byl výrazně pociťován, což vyvolalo nadšení i kontroverzi. V tomto článku důkladně prozkoumáme fenomén Hrabošík podzemní, od jeho vzniku až po jeho vliv na dnešní společnost. Prostřednictvím podrobné analýzy zjistíme, jak Hrabošík podzemní proměnil způsob, jakým přemýšlíme, interagujeme a vnímáme svět kolem nás.

Jak číst taxoboxHrabošík podzemní
alternativní popis obrázku chybí
Hrabošík podzemní
jedinec není úplně typicky zbarvený
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídasavci (Mammalia)
Řádhlodavci (Rodentia)
Čeleďkřečkovití (Cricetidae)
Rodhraboš (Microtus)
Binomické jméno
Microtus subterraneus
(de Sélys-Longchamps, 1836)
Rozšíření hrabošíka podzemního
Rozšíření hrabošíka podzemního
Rozšíření hrabošíka podzemního
      celoroční výskyt

sestaveno na základě: IUCN (International Union for Conservation of Nature) 2008

Některá data mohou pocházet z datové položky.
Hrabošík podzemní v Obřím dole v Krkonoších

Hrabošík podzemní (Microtus subterraneus) je drobný hlodavec z čeledi křečkovití (Cricetidae).[2]

Popis

Jedná se o nejmenšího hraboše vyskytujícího se v České republice. Jeho tělo je dlouhé 82 až 105 mm, ocas má poměrně krátký 24 až 32 mm. Dosahuje hmotnosti 13 až 25 g.[3] Má jemnou srst, která je na hřbetě šedočerná, šedá nebo hnědošedá, na břiše bělavě šedá až stříbřitá. Délka zadní tlapky je obvykle do 15,5 mm. Na chodidlech mají zpravidla 5 mozolů, na rozdíl od ostatních v ČR se vyskytujících hrabošů.[3][4]

Rozšíření

Největší oblast výskytu se nachází v Evropě (od francouzského pobřeží, přes pobřeží Baltského moře po Alpy, Jaderské moře a Balkánský poloostrov; odděleně také v Estonsku). Vyskytuje se také v Malé Asii (v horách Turecka).[3]

Ekologie

Vyskytuje se na různých stanovištích. V porostech jemných travin a bylin, na polích, v lesích (často v olšinách při březích řek) a také v zahradách. [4][3]

V ČR není zákonem chráněný.[3] Podle Červeného seznamu IUCN je klasifikován jako málo dotčený (LC).[5]

Potrava

Během vegetačního období je z větší části (více než dvě třetiny) tvořena zelenými rostlinami (zejména listy), dále konzumují květy, mechy, semena a plody. V zimním období se živí hlavně kořínky a oddenky, v menší míře také semeny.[3]

Rozmnožování

Obvykle má méně početné vrhy s 2 až 4 mláďaty. Zato samice je schopná rodit 3 až 5 krát za rok v období od května do září až října. Samice mají pouze dva páry mléčných bradavek. Péče o potomstvo je rozdělena mezi samce i samice, nemusí se jednat jen o rodiče, péči mohou zajišťovat i další jedinci ze stejného hnízda. Na jaře narozená mláďata dospívají přibližně ve věku 2 měsíců, později narozená mláďata až po přezimování.[3]

Reference

  1. ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. .
  2. ↑ ONDREJ.ZICHA(AT)GMAIL.COM, Ondrej Zicha;. BioLib: Biological library. www.biolib.cz . . Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e f g ANDĚRA, Miloš; GAISLER, Jiří. Savci České republiky popis, rozšíření, ekologie, ochrana. Praha: Academia, 2012. 285 s. ISBN 978-80-200-2185-4. 
  4. ↑ a b KOLIBÁČ, JIŘÍ, HUDEC, KAREL, LAŠTŮVKA, ZDENĚK, PEŇÁZ, MILAN A KOL. Příroda České republiky : průvodce faunou. Druhé, upravené a doplněné vydání. vyd. Praha: 466 s. Dostupné online. ISBN 978-80-200-2993-5, ISBN 80-200-2993-1. OCLC 1104142498 
  5. ↑ IUCN Red List of Threatened Species: European Pine Vole. IUCN Red List of Threatened Species . 2016-08-19 . Dostupné online. 

Externí odkazy

Hlodavci ČR (24 druhů)
bobrovití (Castoridae)
křečkovití (Cricetidae)
myšovití (Muridae)
nutriovití (Myocastoridae)
plchovití (Gliridae)
veverkovití (Sciuridae)