Hnízdní nažina

Dnes je Hnízdní nažina velmi aktuální téma, které pokrývá různé oblasti každodenního života. Od svého dopadu na společnost až po vliv na ekonomiku je Hnízdní nažina tématem, které vyvolalo zájem odborníků i občanů. S pokrokem technologií a globalizací se Hnízdní nažina stal všudypřítomným problémem, který neovlivňuje pouze jednu zemi nebo region, ale má globální dopady. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Hnízdní nažina, od jeho vzniku až po projekci v budoucnosti, s cílem porozumět jeho důležitosti a dopadu dnes.

Hnízdní nažina břehule říční

Hnízdní nažina (area incubationis) je oblast holé, silně prokrvené kůže, která se vytváří na spodní části těla většiny ptáků v době hnízdění.

Smyslem hnízdní nažiny je účinný přenos tepla mezi ptačím tělem a vejci v době inkubace. Zvýšený přísun tepla k hnízdní nažině zajišťuje hustá síť cév. Peří ptáků funguje jako výborný izolační materiál, ale bez vývinu hnízdní nažiny by peří bránilo přesunu tepla z inkubujícího ptáka. Pták by nemohl udržet vejce v teple, přičemž teplo bývá pro vývin embrya klíčové.[1][2]

Ptáci typicky ztrácejí peří v místě hnízdní nažiny před inkubací; po skončení hnízdění peří znovu naroste. Například strnadec zpěvný ztrácí peří na hnízdní nažině 4–6 dní před snesením prvního vejce a znovu se opeří s nárůstem zimního (prostého) šatu. Většině druhů ptáků se tvoří jedna hnízdní nažina, ale některé druhy mohou mít dvě až tři.[1]

Zatímco u většiny ptáků dochází k samovolné ztrátě peří, husy a kachny si peří škubou. Vyškubané peří používají k vystlání hnízda. Hnízdní nažiny se vyvíjejí pouze u inkubujících ptáků. Pokud inkubuje pouze jeden z rodičů, u druhého rodiče se hnízdní nažina nevyvíjí.[1]

Vzhled a velikost hnízdní nažiny

Hnízdní nažina se vytváří v době hnízdění u samic všech druhů pěvců žijících na území České republiky a také u samců druhů: pěnice vlašská, pěnice pokřovní, pěnice slavíková a ořešník kropenatý. Vzhled a velikost hnízdní nažiny se během hnízdění mění, zjednodušeně lze proces členit do čtyř stadií:

  1. částečná až úplná ztráta prachového opeření v oblasti budoucí hnízdní nažiny;
  2. zvýšené prokrvení této oblasti zvětšením krevních cév a vlásečnic; stadia 1–2 nastávají v období snášení vajec (základní, ale ne všeobecně platné schéma);
  3. otok nažiny jako následek zmnožení tkáňové tekutiny v podkoží, cévní síť přestává být viditelná (stadium je charakteristické pro zahřívání vajec a malých mláďat neschopných termoregulace);
  4. postupný návrat do klidového stavu, kůže je však po předchozích změnách povolenější, svrasklá a holá (stadium začíná zhruba v době opeřování mládat; při vyvádění mládat bývá nažina již ve čtvrtém stadiu).[3]

Plocha, na které se hnízdní nažina vytváří, je ze stran ohraničena oběma větvemi velké břišní pernice, vpředu sáňkami a vzadu opeřením kloaky. I při plně vyvinuté hnízdní nažině (třetí stadium) zůstávají občas úzké pruhy při výše uvedených hranicích pokryté prachovým peřím. O přesném průběhu změn vzhledu hnízdní nažiny v závislosti na inkubaci není dosud mnoho údajů.[3]

Na těle ptáků mohou z různých příčin vznikat i jiná neopeřená místa čili nažiny (apteriae), než je hnízdní nažina.

Galerie

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c PETTINGILL, Olin Sewall. Ornithology in laboratory and field. Orlando: Academic Press, 1985. Dostupné online. ISBN 0-12-552455-2. Kapitola Eggs, Eggs Lying and Incubation, s. 298. (anglicky) 
  2. ↑ EHRLICH, Paul R.; DOBKIN, David S.; WHEYE, Darryl. Brood Patches . . Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b Hnízdní nažina. In: . . Dostupné z: http://tkv.cz/pdf/priruckapevci/pevci/nazina.htm

Externí odkazy