Herulové

V dnešním světě se Herulové stal tématem obecného zájmu pro širokou škálu lidí. Od odborníků v oboru až po ty, kteří prostě chtějí zůstat na vrcholu nejnovějších trendů, Herulové upoutal pozornost mnoha. Se svým dopadem na společnost a různé aspekty každodenního života je nepopiratelné, že Herulové dnes představuje důležitý bod diskuse. Ať už kvůli svému historickému významu, jeho vlivu na populární kulturu nebo jeho důležitosti na akademické půdě, Herulové je téma, které nadále vyvolává zájem a diskusi. V tomto článku důkladně prozkoumáme význam Herulové a jeho dopad v různých oblastech a poskytneme přehled, který čtenářům umožní lépe porozumět jeho důležitosti a relevanci v současném světě.

Mapa Římské říše a Evropy roku 125 n. l., Herulové označeni na dánských ostrovech.

Herulové byli východogermánský kmen, pocházející zřejmě z jižní Skandinávie. Poprvé jsou římskými autory zmiňováni jako jedna z několika „skytských“ skupin útočících na římské provincie na Balkáně ve 3. století n. l. V této době žili poblíž Azovského moře.

Od 4. století našeho letopočtu měli nad Heruly vládu nejprve Gótové, poté Hunové. Po Attilově smrti v roce 454 založili vlastní království na Dunaji a zúčastnili se Odoakerova dobývání Itálie. Jejich království bylo počátkem 6. století zničeno Langobardy. Z historie se Herulové vytratili s dobytím Itálie Langobardy.

Když byli Herulové poprvé zmíněni římskými autory ve 3. století n. l, byli spolu s Góty a spojeneckými kmeny označovány jako „Skytové“. [1] V moderní vědě jsou popisováni jako Germáni.

Podle Prokopa byli původně polyteisté (pravděpodobně uctívali Ódina) a v době Justiniána I. mnoho z nich byli ariánští křesťané. Ale jiné doklady o tom nemáme, všechny jejich spisy byly zničeny.

Historie

Uskupení v jihovýchodní Evropě cca roku 520 n. l. před zničením herulského království Langobardy

Přibližně na začátku 3. století n. l. opustili Jutsko a rozdělili se na dvě skupiny, tzv. západní Heruly a větší část Herulů putující na východ. Tito východní se usadili na pobřeží Černého moře a postupně se sblížili s Ostrogóty. Byli součástí Hunské říše a bojovali na její straně v bitvě na Katalaunských polích. V 5. století sídlili na území jihozápadního Slovenska, a v přilehlých oblastech Rakouska, Maďarska a Moravy, kde nejdříve uplatňovali svoji převahu nad Langobardy, ale posléze od nich byli poraženi. Část Herulů se potom vydala zpět do Skandinávie, a část se smísila s obyvatelstvem okolních zemí.[2]

Západní Herulové

Herulové putující na západ roku 287 zaútočili od moře na římskou provincii Galie, ale byli poraženi císařem Maximianem[3]. Západní říše je zmíněna v roce 289 u ústí Rýna[zdroj?]. Zajatí Herulové byli usazeni v Porýní a vstupovali do římských vojenských služeb. Herulové na západě plenili oblasti Galie a Hispánie do 5. století, ale na počátku 6. století mizí z historie.[3]

Herulové na východě

V roce 267 úspěšně zaútočili na Byzantion, ale o 2 roky později byli poraženi v bitvě u Niše, tím byla zničena jejich východní říše. Ve 4. století se dostali do područí Ostrogótů, později spolu s Ostrogóty do područí Hunů. Po pádu hunské říše v roce 454 založili království na jižním Slovensku, které však brzy zaniklo. Část Herulů se poté spojila s Langobardy, někteří hledali útočiště u Gepidů. V druhé polovině 5. století se herulští bojovníci usadili v Itálii a Rakousku, ale jejich moc brzy zlomil Theodorich Veliký. Okolo roku 550 Herulové definitivně mizí z historických záznamů.

Podle Prokopia se část Herulů vrátila do Skandinávie, kde se usadili poblíž Géatů. Prameny také vypovídají, že mnoho Herulů sloužilo v byzantských armádách řadu let, zvláště ve Belisarových taženích, když Byzanc dobývala někdejší državy římské říše (Itálie, severní Afrika). Několik tisíc Herulů sloužilo v osobních Belisarových strážích. V anglosaských, franských a skandinávských kronikách nejsou o Herulech zprávy, zřejmě byli známi pod jiným názvem. Na konci 3. století jsou Herulové zaznamenáni jako nájezdníci v Galii a Hispánii, tito Herulové jsou označováni jako západní, jejich sídla jsou doložena na dolním toku Rýna.

Vrch Žuráň na katastru obce Podolí u Brna (známý v souvislosti s bitvou u Slavkova) je podle některých historiků mohylou herulského krále Rodolfa.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Angelov 2018.
  2. ↑ BEDNAŘÍKOVÁ, Jarmila. Stěhování národů. Redakce Břetislav Daněk. 2.. vyd. Praha: Vyšehrad, spol. s r.o., 2007. 414 s. ISBN 978-80-7021-705-4. S. 305–308. 
  3. ↑ a b BEDNAŘÍKOVÁ. Stěhování národů. : S. 305,306. 

Externí odkazy

  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Herulové na Wikimedia Commons