V dnešním světě je Hans Neuwirth téma, které v různých oblastech získalo velký význam. Ať už v politice, společnosti, vědě nebo technice, Hans Neuwirth dokázal upoutat pozornost velkého množství lidí po celém světě. Jeho vliv je tak významný, že jeho dopad byl pociťován v různých aspektech každodenního života, což vyvolalo diskuse, debaty a úvahy o jeho důležitosti a důsledcích. V tomto článku dále prozkoumáme dnešní roli Hans Neuwirth, analyzujeme jeho různé aspekty a pokusíme se pochopit, jak se stalo, že zaujímalo tak prominentní místo ve veřejné konverzaci.
Hans Neuwirth | |
---|---|
Poslanec Národního shromáždění ČSR | |
Ve funkci: 1935 – 1938 | |
Stranická příslušnost | |
Členství | SdP |
Narození | 16. května 1901 Jaroslavice ![]() |
Úmrtí | 6. dubna 1970 (ve věku 68 let) Mnichov ![]() |
Alma mater | Filozofická fakulta Německé univerzity v Praze Právnická fakulta Německé univerzity v Praze |
Profese | spisovatel, advokát, novinář a politik |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Hans Neuwirth, též Jan Neuwirth (16. května 1901 Jaroslavice[1][2][3] – 6. dubna 1970 Mnichov[2]), byl československý politik německé národnosti a meziválečný poslanec Národního shromáždění za Sudetoněmeckou stranu.
Jeho otec byl ředitelem měšťanské školy. Hans vystudoval gymnázium.[3] Profesí byl novinářem, bytem v Praze.[4][5] V jiném zdroji je uváděn jako advokát,[3] koncipientem měl být u JUDr. Charváta ze Znojma.[6]
V parlamentních volbách v roce 1935 se stal poslancem Národního shromáždění.[7] Poslanecké křeslo ztratil na podzim 1938 v souvislosti se změnami hranic Československa.[8]
Po roce 1936 jeho vliv ve straně stoupal a patřil mezi stranické vedení. Byl napojen na okruh spolku Kameradschaftsbund, který inspiroval lidi okolo Konrada Henleina k založení Sudetoněmecké strany. V roce 1936 se skupina bývalých politiků DNSAP pokusila o ovládnutí Sudetoněmecké strany. Neuwirth byl tehdy jedním z jejich terčů. Proti pokusu členů zrušené DNSAP získat vliv na stranu zpočátku vystupoval Henlein, později během roku 1937, ale fakticky vliv těchto lidí narůstal.[9]
Po druhé světové válce byl po deset let vězněn v Československu. Pak žil v Západním Německu. Do roku 1958 byl ředitelem vědeckého historického ústavu Collegium Carolinum.[10] Byl členem Sudetoněmecké rady a dalších krajanských spolků. Zemřel v dubnu 1970 v Mnichově.[11]