V dnešní době je Hans Bellmer tématem, které si v moderní společnosti získalo velký zájem. Od svého vzniku Hans Bellmer vyvolává debaty a kontroverze a přitahuje pozornost akademiků, odborníků i široké veřejnosti. Tento fenomén vyvolal řadu diskusí, které se týkají různých aspektů, od jeho dopadu na ekonomiku až po důsledky pro kulturu a politiku. Protože Hans Bellmer je i nadále relevantním tématem, je zásadní analyzovat jeho různé aspekty a pochopit, jak ovlivňuje náš každodenní život. V tomto článku do hloubky prozkoumáme fenomén Hans Bellmer a jeho dnešní význam.
Hans Bellmer | |
---|---|
![]() Hans Bellmer (8. února 2011) | |
Rodné jméno | Hans Hermann Bellmer |
Narození | 13. března 1902 Katovice |
Úmrtí | 24. února 1975 (ve věku 72 let) 20. pařížský obvod |
Příčina úmrtí | peritonitida |
Místo pohřbení | Hřbitov Père-Lachaise Grave of Bellmer-Zürn |
Povolání | malíř, sochař, fotograf, tiskař, ilustrátor a kreslíř |
Webová stránka | www |
![]() | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Hans Bellmer (13. března 1902 Katovice – 23. února 1975 Paříž) byl francouzsko-německý malíř, fotograf, rytec, kreslíř a sochař.
Od roku 1923 studoval Technickou univerzitu v Berlíně. Zejména se zajímal o politiku, o dílo Karla Marxe a o diskusi s umělci hnutí Dada. Setkal se s Johnem Heartfieldem a Georgem Groszem. V letech 1925–1926 žil v Paříži, kde navštěvoval dadaisty a surrealisty.
V roce 1934 vytvořil své nejslavnější dílo La Poupée. Jeho práce byla nacisty shledána jako „degenerované umění“. Dílo bylo částečně zveřejněno ve Francii s textem a fotografií v časopisu Minotaure. V roce 1938 se přestěhoval do Paříže, kde se účastnil surrealistických výstav. Na počátku druhé světové války byl zatčen jako německý státní příslušník a uvězněn v Camp des Milles u Aix-en-Provence (Bouches-du-Rhône).
Nakladatel Alain Gheerbrant vydal jeho knihu Historie oka, kterou v červenci 1947 ilustroval. Zásluho tohoto nakladatele se v roce 1946 setkal s Georgesem Bataillem. Po Batailleově smrti v roce 1965 ilustroval také jeho novelu Madame Edwarda, která vyšla v nakladatelství Georges Visat.
V roce 1953 se seznámil s německou umělkyní a spisovatelkou Unicou Zürnovou (1916-1970), která trpěla depresemi a schizofrenií. Žili spolu v Paříži, ale jejich vztah byl narušován partnerčinými pokusy o sebevraždu. V roce 1954 ilustroval knihu Pauliny Réageové Histoire d'O, kterou vydal Jean-Jacques Pauvert.
V roce 1969 Unica Zürnová spáchala sebevraždu. Hans Bellmer zemřel 23. února 1975 na rakovinu močového měchýře.[1]