V dnešním světě se Hélène Binet stalo velmi aktuálním tématem, jeho důsledky jsou tak rozmanité, jako jsou v současné společnosti vlivné. Od svého dopadu na ekonomiku až po dopad na populární kulturu, Hélène Binet získal bezprecedentní význam v globální sféře. V průběhu let vzbudil zájem jak akademiků, tak odborníků a široké veřejnosti, což vyvolalo neustálou debatu, která se snaží porozumět jeho mnoha aspektům a důsledkům. V tomto článku podrobně prozkoumáme různé dimenze Hélène Binet a jeho dopad v různých oblastech, čímž poskytneme široký a úplný pohled na jeho význam v současnosti.
Hélène Binet | |
---|---|
![]() Hélène Binet (1991) | |
Narození | 25. července 1959 (65 let) Sorengo ![]() |
Alma mater | Istituto Europeo di Design |
Povolání | fotografka |
Ocenění | společník Královského institutu britských architektů |
Webová stránka | www |
![]() | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Hélène Binet (* 25. července 1959, Sorengo, Švýcarsko) je švýcarská fotografka, která žije v Londýně.[1] Věnuje se především fotografii architektury.
Narodila se ve Švýcarském městě Sorengo ve švýcarsko - francouzské rodině. Vystudovala fotografii na Instituto Europeo di Design v Římě. Dva roky byla fotografkou divadla Grand Théâtre de Genève. Později se věnovala fotografii architektury. Spolupracuje s předními architekty, jako jsou Raoul Bunschoten, Caruso St John, Zaha Hadid, Daniel Libeskind, Studio Mumbai, Peter Zumthor a dalšími. Je rovněž autorkou fotografií děl dnes již nežijících architektů, jako byli Alvar Aalto, Geoffrey Bawa, Le Corbusier, Sverre Fehn, John Hejduk, Sigurd Lewerentz, Andrea Palladio či Dimitris Pikionis.
Se svým manželem, architektem Raoulem Bunschotenem, a dvěma dětmi žije v Londýně.
Fotografie publikovala v časopisu AA files, který vydává Architectural Association School of Architecture v Londýně. Vydala několik monografií.
V rámci výstavy díla architekta Johna Hejduka v Praze v roce 1991 proběhla rovněž výstava fotografií Hélène Binet s názvem Příbuzní / Relatives v Galerii Jaroslava Fragnera.
V roce 2019 obdržela Cenu Ady Louise Huxtable (Ada Louise Huxtable Prize 2019)[3]