Tento článek se bude zabývat problémem Grisaille, který je dnes nanejvýš důležitý. Grisaille je téma, které vzbudilo velký zájem v různých oblastech, ať už v akademické, vědecké, sociální nebo kulturní oblasti. V průběhu historie byl Grisaille předmětem studia a debat, které generovaly protichůdné názory a různá vyšetřování, která rozšířila naše znalosti na toto téma. V tomto smyslu je důležité analyzovat různé perspektivy, které existují kolem Grisaille, stejně jako důsledky, které má v dnešní společnosti. Kromě toho budou prozkoumány pokroky a výzvy, kterým Grisaille v současnosti čelí, stejně jako možná řešení a reakce na problémy, které přináší.
Grisaille (někdy i „en grisaille“, v češtině též „monochromní malba“) (z francouzského gris, šedý) je výraz pro malbu vytvořenou převážně jednobarevně, většinou v odstínech šedi, často však také v tónech hnědi.
Malby en grisaille byly oblíbeny zvláště v renesanci a v pozdní gotice. Časté je například užití na vnější straně oltářních křídel nebo na bocích oltářní skříně. Podobným způsobem používá malbu en grisaille i Hieronymus Bosch na vnější straně křídel svých triptychů. Časté je též užití maleb en grisaille na malovaných fasádách staveb. Příkladem takového užití je tzv. buchalterie na druhém nádvoří zámku v Českém Krumlově. Podobně užil techniku monochromní malby i Andrea del Sarto v Chiostro dello Scalzo ve Florencii. Časté je také použití maleb en grisaille v celku barevně malované renesanční fasády.
Důvodem použití této techniky je především snaha napodobit nízký reliéf z kamene, štuku, dřeva atp. Druhým důvodem je pak snaha o výrazové ztišení, ztlumení malby, která je součástí většího celku (například oltářní skříně).
Grisaille nemusí být určena pouze k výzdobě, ale může jít o první fázi olejomalby nebo o ryteckou předlohu.
Výraz lze použít též pro jednobarevnou malbu na emailu nebo na skle. Příkladem může být okno známé jako Pět sester v koncové části severní chrámové lodi katedrály v Yorku.