Grigorij Bojarinov
V tomto článku se chystáme prozkoumat a analyzovat téma Grigorij Bojarinov do hloubky. Od svých počátků až po svou relevanci dnes, prostřednictvím svého dopadu na různé aspekty společnosti, se Grigorij Bojarinov stal tématem zájmu a debat po celém světě. V následujících řádcích prozkoumáme jeho vývoj v čase, jeho důsledky v různých kontextech a možné budoucí perspektivy. Jistě, Grigorij Bojarinov je téma, které si zaslouží naši pozornost a zamyšlení, a jsme nadšeni, že se můžeme ponořit do jeho studie v tomto článku.
| Grigorij Bojarinov | |
|---|---|
| Narození | 15. listopadu 1922 Sukromlja, Smolenská oblast, RSFSR |
| Úmrtí | 27. prosince 1979 (57 let) Kábul, Afghánistán |
| Místo pohřbení | Kuzminský hřbitov |
| Vojenská kariéra | |
| Hodnost | plukovník |
| Doba služby | 1939–1979 |
| Sloužil | .svg){kind=small} SSSR (do roku 1979) |
| Složka | .svg){kind=small} Rudá armáda (do 1942)Pohraniční vojska (do 1948) MGB/KGB (do 1979) |
| Velel | KUOS, Zenit |
| Války | Druhá světová válka Sovětská invaze do Afghánistánu |
| Vyznamenání | Zlatá hvězda hrdiny Sovětského svazu (in memoriam) |
Grigorij Ivanovič Bojarinov (rusky Григорий Иванович Бояринов, 15. listopadu 1922, Sukromlja, RSFSR – 27. prosince 1979, Kábul, Afghánistán) byl plukovník KGB. Při invazi do Afghánistánu a boji o prezidentský palác byl zastřelen.
Život
Narodil se do ruské rolnické rodiny žijící ve vesnici Sukromlja ve Smolenské oblasti.[1] V roce 1939 vstoupil do Rudé armády, v červenci 1941 absolvoval vojenskou pěchotní školu ve Sverdlovsku. Poté bojoval na frontě, zprvu jako velitel minometné čety, od dubna 1942 v řadách pohraničního pluku lidového komisariátu vnitra. Později sloužil u diverzních oddílů vnitra.[1] Po osvobození se Bojarinov stal náčelníkem štábu praporu pěchoty NKVD.
Po válce působil v pohraničním vojsku. Roku 1953 dokončil studium na Vojenském institutu MGB a zůstal zde učit. V roce 1959 absolvoval postgraduálně Vojenskou akademii M. V. Frunzeho a stal se kandidátem vojenských věd. Od roku 1961 vyučoval na Vysoké škole KGB F. E. Dzeržinského, od roku 1969 byl zde náčelníkem Kursů zdokonalování důstojnického sboru (KUOS).
Smrt
V roce 1979 byl Bojarinov vybrán jako velitel skupiny speciálního určení („specnaz“) Zenit, organizované pro dobytí prezidentského paláce v afghánském Kábulu a zabití prezidenta Hafizulláha Amína. To měl být počátek sovětské okupace Afghánistánu. V konečném plánu operace velel dvěma skupinám Zenit a skupině Hrom a posilovým jednotkám (rota výsadkářů, prapor GRU) celkově ~660 mužů. Proti nim stálo ~300 mužů ochrany paláce a prezidenta.[2]
Dne 27. prosince 1979 akce začala. Bojarinov se během ní pokusil přivolat do paláce posily a vyšel na terasu nad schodištěm. Ocitl se v křížové palbě, kulka ho zasáhla do neprůstřelné vesty a odrazila se do krku. Její původ není znám, mohla vyjít jak ze zbraně obránce paláce, tak útočících sovětských jednotek.[3]
I přes tuto tragickou chybu se celá akce podařila, prezident Amín byl zastřelen. Bojarinovi byl udělen in memoriam Leninův řád, Řád rudého praporu a titul Hrdina Sovětského svazu. Byl pohřben v Moskvě.
Odkazy
Reference
- ↑ a b Герои Страны . . Kapitola Бояринов Григорий Иванович. Dostupné online. (rusky)
- ↑ КОЛПАКИДИ, А.И., a kol. Энциклопедия секретных служб России. Moskva: АСТ, Астрель, Транзиткнига, 2004. ISBN 5170189753, ISBN 5271073688. S. 371.
- ↑ GALEOTTI, Mark. Storm-333: KGB and Spetsnaz seize Kabul, Soviet-Afghan War 1979. : Bloomsbury Publishing, 2021. 80 s. S. 50.
Literatura
- NOVÁK, Martin. Džihád proti Kremlu. Sovětská válka v Afghánistánu a zrod Al-Káidy. Praha: Epocha, 2008. ISBN 978-80-87027-63-9. (ukázka týkající se Bojarinova)