V dnešním světě je Grand-Place v Bruselu tématem, které upoutalo pozornost milionů lidí po celém světě. Od svého vlivu na společnost až po vliv na populární kulturu vyvolal Grand-Place v Bruselu bezprecedentní debatu. Jak pokračujeme ve zkoumání tohoto neustále se vyvíjejícího fenoménu, je důležité porozumět jeho důsledkům a tomu, jak utváří svět kolem nás. V tomto článku se ponoříme do různých aspektů Grand-Place v Bruselu, od jeho historie až po jeho dnešní dopad, abychom toto téma osvětlili a podpořili informovanou diskusi.
Náměstí Grand Place v Bruselu | |
---|---|
Světové dědictví UNESCO | |
![]() | |
Smluvní stát | ![]() |
Souřadnice | 50°50′48″ s. š., 4°21′9″ v. d. |
Typ | kulturní dědictví |
Kritérium | ii, iv |
Odkaz | 857 (anglicky) |
Zařazení do seznamu | |
Zařazení | 1998 (22. zasedání) |
Náměstí Grand-Place v Bruselu (též Grand Place či Grand'Place, nizozemsky Grote Markt, či Nedermerckt, v bruselském dialektu Gruute Met) je veřejné prostranství v historickém jádru hlavního belgického města.
Rozměry náměstí jsou 68 × 110 metrů. Dominantním prvkem náměstí je gotická radnice z 15. století s 96 m vysokou věží, na které je umístěna socha svatého Michaela, patrona Bruselu. Další významnou budovou je Maison du Roi/Broodhuis.[1]
13. srpna roku 1695 během devítileté války byla většina zdejších domů, postavených ze dřeva, zničena střelbou z děl francouzského vojska pod vedením maršála vévody de Villeroy. Nepoškozena zůstala pouze věž radnice a několik kamenných zdí. V následujících letech byly cechovní domy na náměstí vybudovány znovu, tentokrát již z kamene. Přestože průčelí každého domu je jiné, tvoří spolu harmonický architektonicky celek.
Roku 1998 bylo náměstí pro svou jedinečnost zapsáno na Seznamu světového dědictví UNESCO. Každé 2 roky se zde dělá nový květinový koberec. Tento koberec květů se nazývá „Tapis de Fleurs“.