V tomto článku prozkoumáme fascinující svět Giro d'Italia 1985. Od svého vzniku až po dnešní dopad hraje Giro d'Italia 1985 zásadní roli ve společnosti. V průběhu historie byl Giro d'Italia 1985 předmětem mnoha studií a výzkumů, což vedlo k lepšímu pochopení jeho důležitosti a relevance v různých oblastech. Prostřednictvím tohoto článku se ponoříme do jeho mnoha aspektů, analyzujeme jeho důsledky a možné důsledky pro budoucnost. Připojte se k nám na této cestě přes Giro d'Italia 1985 a objevte její vliv na svět kolem nás.
![]() | |
---|---|
Datum | 16. května - 9. června |
Start | Verona |
Cíl | Lucca |
Počet etap | 22 + prolog, zahrnující jednu půlenou etapu |
Celková délka | 3998,6 km |
Celkový čas vítěze | 105h 46' 51” |
Konečné pořadí | |
Celkový vítěz | ![]() |
Druhý | ![]() |
Třetí | ![]() |
Trikoty | |
Vítěz bodovací soutěže | ![]() |
Nejlepší vrchař | ![]() |
Nejlepší mladý jezdec | ![]() |
Nejlepší tým | Alpilatte–Olmo–Cierre |
← 1984 1986 → |
68. ročník cyklistického závodu Giro d'Italia se konal mezi 16. květnem a 9. červnem 1985. Vítězem se stal Francouz Bernard Hinault, pro nějž to bylo již třetí vítězství na Giru d'Italia po ročnících 1980 a 1982.
Vítězem bodovací soutěže se stal Nizozemec Johan van der Velde (Vini Ricordi–Pinarello), Španěl José Luis Navarro (Gemeaz Cusin–Zor) vyhrál vrchařskou soutěž a vítězem soutěže mladých jezdců se stal Ital Alberto Volpi (Sammontana–Bianchi). Tým Alpilatte–Olmo–Cierre vyhrál soutěž týmů.
Na Giro d'Italia 1985 bylo pozváno celkem 20 týmů, z nichž bylo 6 italských.[1] Každý tým přijel s devíti jezdci, což znamenalo, že se na start postavilo 180 jezdců. Týmová prezentace proběhla 15. května ve Veronské aréně. Do cíle v Lucce dojelo 135 jezdců.
Týmy, které se zúčastnily závodu, byly:
Na start se postavil obhájce vítězství Francesco Moser, který cílil na druhý titul v řadě. Šampion z let 1980 a 1982 Bernard Hinault vstoupil do závodu se silnou podporou svého týmu La Vie Claire a mířil na třetí titul na italské Grand Tour. Závodu se také zúčastnil Hinaultův týmový kolega Greg LeMond, pro nějž to byla první účast na Giru d'Italia. Mezi další favority se řadil například také Marino Lejaretta, vítěz Vuelty a España 1982. Obhájce druhého místa a dvojnásobný šampion Tour de France Laurent Fignon se závodu nezúčastnil kvůli zraněné Achillově šlase.
Trasa Gira d'Italia 1985 byla veřejnosti odhalena hlavním organizátorem Vincenzem Torrianim 16. února 1985.[2] Trasa dlouhá 3998,6 km zahrnovala tři individuální a jednu týmovou časovku a jedenáct etap, na jejichž trase byla hodnocená stoupání s dostupnými body do vrchařské soutěže.[3] Tři z těchto jedenácti etap měly vrcholové dojezdy; 4. etapa na Selva di Val Gardena, 14. etapa na Gran Sasso d'Italia a 20. etapa do Valnontey di Cogne. Organizátoři se rozhodli zahrnout také 2 dny odpočinku. Ve srovnání s minulým ročníkem byla trasa o 190,6 km delší a obsahovala stejné množství časovek a dnů volna.
Etapa | Datum | Trasa | Vzdálenost | Typ | Vítěz | ||
---|---|---|---|---|---|---|---|
P | 16. května | Verona | 6,6 km (4 mi) | ![]() |
Individuální časovka | ![]() | |
1 | 17. května | Verona - Busto Arsizio | 218 km (135 mi) | ![]() |
Rovinatá etapa | ![]() | |
2 | 18. května | Busto Arsizio - Milan | 38 km (24 mi) | ![]() |
Týmová časovka | Del Tongo-Colnago | |
3 | 19. května | Milan - Pinzolo | 190 km (118 mi) | ![]() |
Horská etapa | ![]() | |
4 | 20. května | Pinzolo - Selva di Val Gardena | 237 km (147 mi) | ![]() |
Horská etapa | ![]() | |
5 | 21. května | Selva di Val Gardena - Vittorio Veneto | 225 km (140 mi) | ![]() |
Horská etapa | ![]() | |
6 | 22. května | Vittorio Veneto - Cervia | 237 km (147 mi) | ![]() |
Rovinatá etapa | ![]() | |
7 | 23. května | Cervia - Jesi | 185 km (115 mi) | ![]() |
Horská etapa | ![]() | |
24. května | Den odpočinku | ||||||
8a | 25. května | Foggia - Foggia | 45 km (28 mi) | ![]() |
Rovinatá etapa | ![]() | |
8b | Foggia - Matera | 167 km (104 mi) | ![]() |
Rovinatá etapa | ![]() | ||
9 | 26. května | Matera - Crotone | 237 km (147 mi) | ![]() |
Rovinatá etapa | ![]() | |
10 | 27. května | Crotone - Paola | 203 km (126 mi) | ![]() |
Horská etapa | ![]() | |
11 | 28. května | Paola - Salerno | 240 km (149 mi) | ![]() |
Horská etapa | ![]() | |
12 | 29. května | Capua - Maddaloni | 38 km (24 mi) | ![]() |
Individuální časovka | ![]() | |
13 | 30. května | Maddaloni - Frosinone | 154 km (96 mi) | ![]() |
Rovinatá etapa | ![]() | |
14 | 31. května | Frosinone - Gran Sasso d'Italia | 195 km (121 mi) | ![]() |
Horská etapa | ![]() | |
15 | 1. června | L'Aquila - Perugia | 208 km (129 mi) | ![]() |
Horská etapa | ![]() | |
16 | 2. června | Perugia - Cecina | 217 km (135 mi) | ![]() |
Rovinatá etapa | ![]() | |
17 | 3. června | Cecina - Modena | 248 km (154 mi) | ![]() |
Horská etapa | ![]() | |
4. června | Den odpočinku | ||||||
18 | 5. června | Monza - Domodossola | 128 km (80 mi) | ![]() |
Rovinatá etapa | ![]() | |
19 | 6. června | Domodossola - Saint-Vincent | 247 km (153 mi) | ![]() |
Horská etapa | ![]() | |
20 | 7. června | Saint-Vincent - Valnontey di Cogne | 58 km (36 mi) | ![]() |
Horská etapa | ![]() | |
21 | 8. června | Saint-Vincent - Genoa | 229 km (142 mi) | ![]() |
Rovinatá etapa | ![]() | |
22 | 9. června | Lido di Camaiore - Lucca | 48 km (30 mi) | ![]() |
Individuální časovka | ![]() | |
Celková délka | 3 998,6 km (2 485 mi) |
Vítěz prologu Francesco Moser vedl závod během prvních 2 etap. Do vedení po třetí etapě se dostal Giuseppe Saronni poté, co jeho tým vyhrál týmovou časovku. Během čtvrté etapy získal Roberto Visentini dostatek času na to, aby vysvlékl Saronniho z růžového dresu pro lídra závodu. Visentini si udržel dres po 8 dní a přejel s ním i Dolomity, než ho ztratil během časovky ve 12. etapě. Tu vyhrál Bernard Hinault a zároveň s tím se stal novým lídrem závodu. Své vedení si udržel i přes Alpy a dojel si pro svůj třetí titul na Giru.
Během Gira d'Italia byly nošeny 4 dresy. Lídr celkového pořadí nosil růžový dres. Celkové pořadí bylo určováno podle časů dojezdu v etapách, zároveň bylo možno získat časové bonusy za dojezdy v etapách s hormadným startem. Tato soutěž je nejdůležitější a její vítěz je považován za celkového vítěze závodu.
Další soutěží byla bodovací soutěž. Body do ní bylo možné získat za dojezd mezi 15 nejlepšími v etapě, další body mohly být získány na sprinterských prémiích. Lídr této klasifikace nosil fialový dres. Zelený dres nosil lídr vrchařské soutěže. Zde bylo možné získat body při dojezdech na vrcholy před ostatními závodníky. Každé stoupání bylo hodnoceno jako první, druhá nebo třetí kategorie, s více dostupnými body na stoupáních vyšší kategorie. Na Cimě Coppi, nejvyšším bodu závodu, bylo možné získat více bodů než na stoupáních první kategorie.Cima Coppi pro tento ročník byl průsmyk Simplon. První jezdec, který přejel průsmyk Simplon byl Kolumbijec Reynel Montoya. Soutěž mladých jezdců fungovala stejně jako celkové pořadí, ale byla pouze pro neo-profesionály (jezdce, kteří byli profesionálové 3 a méně let). Lídr této klasifikace nosil bílý dres.
Existovala také soutěž týmů, ačkoliv v ní nebyl udělován žádný dres. Do soutěže se započítávaly časy dojezdů nejlepších 3 jezdců jednoho týmu. Vedoucí tým byl ten s nejmenším výsledným časem.
Legenda | |||
---|---|---|---|
![]() |
Označuje vítěze celkového pořadí. | ![]() |
Označuje vítěze vrchařské soutěže |
![]() |
Označuje vítěze bodovací soutěže. | ![]() |
Označuje vítěze soutěže mladých jezdců. |
Pořadí | Jméno | Tým | Čas |
---|---|---|---|
1 | ![]() ![]() |
La Vie Claire | 105h 46' 51" |
2 | ![]() |
Gis Gelati-Trentino Vacanze | + 1' 08" |
3 | ![]() |
La Vie Claire | + 2' 55" |
4 | ![]() |
Sammontana-Bianchi | + 4' 53" |
5 | ![]() |
Alpilatte-Olmo-Cierre | + 6' 30" |
6 | ![]() |
Supermercati Brianzoli | + 6' 32" |
7 | ![]() |
Ariostea | + 7' 22" |
8 | ![]() |
Alpilatte-Olmo-Cierre | + 7' 38" |
9 | ![]() |
Maggi Mobili-Fanini | + 8' 33" |
10 | ![]() ![]() |
Sammontana-Bianchi | + 10' 31" |
Pořadí | Jezdec | Tým | Body |
---|---|---|---|
1 | ![]() ![]() |
Carrera–Inoxpran | 195 |
2 | ![]() |
Atala–Ofmega–Campagnolo | 172 |
3 | ![]() |
Gis Gelati-Trentino Vacanze | 140 |
4 | ![]() |
Del Tongo | 126 |
5 | ![]() |
Maggi Mobili-Fanini | 122 |
Pořadí | Jezdec | Tým | Body |
---|---|---|---|
1 | ![]() ![]() |
Gemeaz Cusin-Zor | 54 |
2 | ![]() |
Varta-Café de Colombia | 47 |
3 | ![]() |
Varta-Café de Colombia | 38 |
4 | ![]() |
Malvor-Bottecchia | 32 |
5 | ![]() |
7–Eleven | 30 |
Pořadí | Jezdec | Tým | Čas |
---|---|---|---|
1 | ![]() ![]() |
Sammontana-Bianchi | 105h 57' 22" |
2 | ![]() |
Ariostea | + 3' 59" |
3 | ![]() ![]() |
Gemeaz Cusin-Zor | + 10' 19" |
4 | ![]() |
7–Eleven | + 10' 52" |
5 | ![]() |
Murella-Rossin | + 15' 47" |
Pořadí | Tým | Čas |
---|---|---|
1 | Alpilatte-Olmo-Cierre | 315h 47' 32" |
2 | Del Tongo-Colnago | + 4' 44" |
3 | La Vie Claire | + 5' 29" |
V tomto článku byl použit překlad textu z článku 1985 Giro d'Italia na anglické Wikipedii.