Pplk. Franz von Papen | |
---|---|
Franz von Papen před norimberským tribunálem (1945–1946) | |
13. německý říšský kancléř | |
Ve funkci: 1. června 1932 – 17. listopadu 1932 | |
Prezident | Paul von Hindenburg |
Předchůdce | Heinrich Brüning |
Nástupce | Kurt von Schleicher |
Stranická příslušnost | |
Členství | Centrum (do 1932) |
Rodné jméno | Franz Joseph Hermann Michael Maria von Papen |
Narození | 29. října 1879 Werl, Německé císařství |
Úmrtí | 2. května 1969 (ve věku 89 let) Sasbach, Západní Německo |
Místo pohřbení | Wallerfangen |
Rodiče | Friedrich von Papen |
Děti | Friedrich Franz von Papen |
Alma mater | Pruská vojenská akademie |
Profese | důstojník, diplomat, politik |
Náboženství | římskokatolická církev |
Ocenění | velkokříž Řádu Pia IX. Válečný záslužný kříž Suverénní řád Maltézských rytířů Rytíř velkého kříže Řádu Božího hrobu Zlatý stranický odznak … více na Wikidatech |
Podpis | |
Commons | Franz von Papen |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Franz Joseph Hermann Michael Maria von Papen ( výslovnost; 29. října 1879, Werl – 2. května 1969, Sasbach) byl německý křesťansky orientovaný politik a diplomat, v rané fázi své politické kariéry spojený s katolickou stranou Zentrum.
V roce 1932 zastával úřad německého kancléře (jmenován byl proti vůli své strany a funkci přijal, i když přislíbil opak, což vedlo k jeho vyloučení ze strany). V lednu 1933 pomohl ke jmenování Adolfa Hitlera říšským kancléřem. V roce 1933 vyjednal za Hitlerovu vládu Říšský konkordát a souhlas strany Zentrum se zmocňovacím zákonem. Dle svých vlastních slov se domníval, že politicky nezkušeného Hitlera jako vicekancléř ovládne a že ten se znemožní tak, že brzy padne. Hitler se jej a jeho spolupracovníků však poté velice rychle zbavil. Posléze působil Papen jako německý velvyslanec v Rakousku.
Během druhé světové války vedl diplomatickou misi Německa v Turecku, kde pomohl tamějšímu nunciovi Angelu Giuseppu Roncalimu (ten se stal později papežem svatým Janem XXIII.) se záchranou židovských uprchlíků před repatriací zpět do Německa. Po válce byl souzen Norimberským tribunálem, který jej zprostil obžaloby. V 50. letech se neúspěšně pokoušel o návrat do politiky. Byl čestným papežským komořím Pia XI. a svatého Jana XXIII.