V následujícím článku prozkoumáme dopad, který má František Kroutil na různé aspekty dnešní společnosti. Od svého vzniku až po svou relevanci dnes je František Kroutil tématem zájmu výzkumníků, odborníků i široké veřejnosti. V tomto článku budeme analyzovat různé perspektivy související s František Kroutil a také důsledky, které má v oblastech, jako je technologie, kultura, politika a ekonomika. Kromě toho prozkoumáme, jak František Kroutil ovlivnil a změnil způsob, jakým komunikujeme, komunikujeme a navigujeme v dnešním světě. Nepochybně František Kroutil zanechal významnou stopu v naší společnosti a bude i nadále relevantním tématem do budoucna.
JUDr. František Kroutil | |
---|---|
Narození | 22. června 1907 Bučovice |
Úmrtí | 8. února 1987 (ve věku 79 let) |
Povolání | fotograf, publicista, sportovní funkcionář, horolezec a právník |
Ocenění | Stříbrný olympijský řád (1982) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
František Kroutil (22. června 1907 Bučovice – 8. února 1987) byl český horolezec, autor horolezeckých průvodců po Vysokých Tatrách a pracovník tělovýchovného a olympijského hnutí. V letech 1965–1981 byl členem Mezinárodního olympijského výboru.
František Kroutil byl vystudovaný právník, plynule hovořil šesti jazyky.[1] Byl aktivním horolezcem a napsal o horolezectví několik knih. Již ve druhé polovině 30. let spolu s dalším brněnským horolezcem Janem Gellnerem napsal na základě svých zkušeností sérii publikací Vysoké Tatry. Horolezecký průvodce. Byl také spoluautorem knihy Základy horolezectví vydané v roce 1948, kterou napsal s holešovským učitelem a horolezcem Antonínem Veverkou.[2]
V letech 1958–1974 byl generálním sekretářem Československého olympijského výboru a v letech 1966–1972 vedl mezinárodní oddělení Československého svazu tělesné výchovy (ČSTV). Po srpnové okupaci v roce 1968 se neúspěšně pokusil telegramem na MOV zabránit účasti sovětských sportovců na olympijských hrách v Mexiku.[3]
V říjnu 1965 byl zvolen do Mezinárodního olympijského výboru a jeho členem byl až do října 1981, kdy na 84. zasedání MOV v Baden-Badenu rezignoval. V MOV pracoval především v právní komisi; jeho předností byly jazykové schopnosti a noblesní vystupování. Za svou činnost v MOV byl oceněn Olympijským řádem.[4]