V dnešním článku se ponoříme do František z Camporossa, tématu/osoby/události, která upoutala pozornost milionů lidí po celém světě. Je důležité, abychom důkladně pochopili, co je František z Camporossa a jak ovlivnila různé aspekty naší společnosti. V tomto článku prozkoumáme původ František z Camporossa, jeho současné implikace a možný budoucí vývoj. Kromě toho zdůrazníme význam, který má František z Camporossa dnes a jak ovlivnil různé oblasti našeho života. František z Camporossa je bezpochyby téma/osoba/událost, která si zaslouží být podrobně prozkoumána, a jsme nadšeni, že se můžeme ponořit do tohoto fascinujícího vesmíru.
Svatý František z Camporossa | |
---|---|
Socha sv. Františka z Camporossa | |
řeholník | |
Narození | 27. prosince 1804 Camporosso |
Úmrtí | 17. září 1866 Janov |
Svátek | 17. září |
Státní občanství | Italské království |
Řád | Řád menších bratří kapucínů |
Vyznání | katolická církev |
Blahořečen | 30. června 1929 |
Svatořečen | 9. prosince 1962 |
Uctíván církvemi | římskokatolická církev a církve v jejím společenství |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Svatý František z Camporossa (1804–1866) byl řeholním bratrem kapucínského řádu. Katolická církev jej uctívá jako světce.
Narodil se v Camporossu jako čtvrtý z pěti dětí. Měl pouze elementární školní vzdělání, a od sedmi let pomáhal rodičům v hospodářství. Ve svých deseti letech vážně onemocněl, a rodiče se s ním vydali prosit za uzdravení na pouť na poutní místo „Panny Marie u Jezírka“. Zde se hoch seznámil s řádem minoritů, kteří v místě vykonávali duchovní správu. Ve svých osmnácti letech se stal minoritským terciářem.
U minoritů měl zajištěné živobytí, což jej neuspokojovalo, protože toužil po absolutní chudobě. Snažil se získat svolení představených k přestupu do kapucínského řádu. Svolení nedostal, a po dvou letech z kláštera utekl. Byl přijat do konventu kapucínů ve Voltri, kde o rok později zde začal noviciát. V roce 1826 složil řeholní sliby a byl přeložen do kláštera v Janově. Po 40 let v klášteře vykonával službu v kuchyni, vedle toho ošetřoval nemocné a byl pověřen službou almužníka.
Ukládal si tvrdé skutky kajícnosti (spaní na holých prknech, atd.). Mezi obyvateli Janova se mu přezdívalo „Padre Santo“. Proslul pokorou a mírností. V roce 1866 v Janově vypukla epidemie cholery, a František se nabídl svůj život za odvrácení epidemie. Zemřel 17. září 1866 a dle dobových dokumentů[1] právě v těch dnech začala epidemie ustupovat.
Blahořečen byl v roce 1929, svatořečen v roce 1962.