Dnes budeme hovořit o František Albert Libra, tématu, které v poslední době vyvolalo velký zájem a diskusi. František Albert Libra je problém, který se týká lidí všech věkových kategorií, pohlaví a sociálních vrstev a jeho dopad je pociťován v různých aspektech každodenního života. Jak pokračujeme ve zkoumání různých aspektů František Albert Libra, je důležité mít na paměti jeho význam a to, jak může ovlivnit naše životy. V tomto článku se ponoříme do různých aspektů František Albert Libra, analyzujeme jeho důsledky a poskytneme užitečné informace pro lepší pochopení tohoto tématu. Připojte se k nám na této cestě za poznáním, kde prozkoumáme více o František Albert Libra a jeho významu v naší společnosti!
František Albert Libra | |
---|---|
Rodné jméno | František Albert Schön |
Narození | 8. dubna 1891 Český Herálec ![]() |
Úmrtí | 30. června 1958 (ve věku 67 let) Praha ![]() |
Alma mater | České vysoké učení technické v Praze |
Povolání | architekt, stavitel a urbanista |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
František Albert Libra, narozený jako František Albert Schön,[1] (8. dubna 1891 Český Herálec[1] – 30. června 1958 Praha) byl český funkcionalistický architekt a urbanista.
Studoval německou reálku v Jihlavě, poté od roku 1910 českou techniku v Praze, odkud v roce 1913 přešel na techniku německou. Studia ale dokončil až po první světové válce, v níž bojoval na rumunské frontě. Otevřel si pak roku 1921 společnou architektonickou kancelář s Josefem Karlem Říhou, nikdy však nepracovali na společném projektu. Rok 1925 strávil ve Francii, kde nabíral inspiraci a seznamoval se s novými trendy. Ve své tvorbě proto opustil národní styl, dekorativismus či purismus a stavěl již jen funkcionalistické stavby,[2] které neměly jen umělecké kvality, ale též výborné provozní řešení.[3]
Často to byly spořitelny nebo jiné veřejné budovy, převážně v Praze nebo jiných městech v Čechách (výjimkou bylo pouze Masarykovo sanatorium pro léčbu TBC ve Vyšných Hágách, postavené v letech 1933–1938 podle projektu z roku 1932, jeho největší realizace,[4] a Dům energetiky v Ostravě postavený roku 1954). Z nich vyniká především Rakovník, pro nějž vytvořil regulační plán a postavil zde obchodní akademii, spořitelnu, koupaliště, urnový háj atd. V poválečném období realizoval školní a zdravotnické stavby, průmyslové podniky nebo obytné domky v dělnických koloniích. Po roce 1948 se ovšem musel přizpůsobit socialistickému realismu, ačkoli dokázal vyprojektovat např. i správní budovu Energovodu v Praze, která odkazovala na jeho oblíbeného Otto Wagnera.[2] Byl v té době zaměstnán ve Stavoprojektu a od roku 1952 v pražském Energoprojektu.[5]
Kromě architektury se věnoval i široké spolkové činnosti. Jako violoncelista se účastnil aktivit Umělecké besedy, Spolku pro moderní hudbu a Českého spolku pro komorní hudbu. Dále byl např. členem Klubu Za starou Prahu, Klubu architektů, Svazu architektů ČSR, Svazu československého díla, Svazu československých výtvarných umělců nebo i Autoklubu Republiky československé. Zemřel na nádor ledviny.[2] Pohřben byl na Olšanských hřbitovech.