Frakce (politika)
V tomto článku prozkoumáme vše, co potřebujete vědět o Frakce (politika). Od jeho vzniku až po dopad na společnost se ponoříme do všech aspektů souvisejících s tímto tématem. Budeme analyzovat jeho význam dnes, jeho vliv v různých oblastech a jeho vývoj v čase. Prozkoumáme také různé perspektivy a názory, které existují kolem Frakce (politika), abychom nabídli kompletní a obohacující vizi. Připravte se na objevování světa fascinujících informací o Frakce (politika) a ponořte se na cestu neomezených znalostí. Nenechte si to ujít!
Frakce je v politice názorově homogenní a organizovaná skupina osob v rámci nějaké větší skupiny (parlamentu, politické strany, zastupitelstva atd.). Členství ve frakcích je obvykle výlučné, nikdo nemůže být současně členem dvou nebo více frakcí. Pro neorganizované skupiny v rámci stran se užívá označení křídlo, orientace apod. Názorové frakce se začaly vytvářet ve volených zákonodárných sborech už od středověku (např. italská města), od 17. století v parlamentech (Velká Británie, Nizozemí), sehrály velkou roli za Velké francouzské revoluce a postupně z nich vznikly politické strany.
Parlamentní frakce
V parlamentní demokracii rozhodují většiny a poslanci legislativních sborů se tedy sdružují podle politických stran (případně volebních koalic). Parlamentní frakce či poslanecké kluby (v USA caucass ) jsou důležitá složka parlamentního vyjednávání a slouží jednak k diskusi a vytváření společného postoje k jednotlivým rozhodnutím, k udržování jednotné politiky strany navenek a k vyjednávání s jinými frakcemi. Parlamentní frakce jsou organizovány podle jednacího řádu příslušné sněmovny, mají své předsedy, vedení a tajemníky. Aby se příliš neštěpily, bývá počet členů omezen zdola: v českém parlamentě má klub nejméně 3 členy, frakce v Evropském parlamentu nejméně 25 členů z nejméně 7 států. Také financování stran se děje zčásti přes parlamentní kluby či frakce.
Podobně se sdružují i krajští a obecní zastupitelé a členové dalších volených grémií.
Vnitrostranická frakce
Zejména v početnějších politických stranách se přirozeně vyskytují rozmanité názory a jejich nositelé mohou tvořit více nebo méně organizované frakce. Totéž platí i pro jejich poslance, senátory nebo radní. Pokud se lidé různých názorů sdruží, mohou v diskusích navzájem využívat svých znalostí a zkušeností a pokud si frakce vytvoří společné stanovisko, má v jednání vyššího celku větší váhu.
Politické strany se snaží své zastupitele držet pohromadě, aby vystupovali jednotně. V silně centralizovaných stranách se dělení na další frakce nedovoluje a může být i důvodem k vyloučení nebo dokonce ke ztrátě mandátu. V mezinárodním komunistickém hnutí bylo od 30. let 20. století přísně zakázáno a někdy i trestáno. Na druhé straně mohou i vnitrostranické frakce přispívat k hledání nejlepších možných kompromisů a podstatně urychlovat vyjednávání.[1] Například němečtí Svaz 90/Zelení jsou známí tím, že obě frakce (Fundi i Realos) ve straně tradičně přiznaně existují a organizují se.[2]
Odkazy
Reference
- ↑ K. Žaloudek, Encyklopedie politiky, str. 131.
- ↑ Grün.Links.Denken. www.gruen-links-denken.de . . Dostupné online.
Literatura
- K. Žaloudek, Encyklopedie politiky. Praha: Libri 2004, heslo Frakce
