V tomto článku se ponoříme do vzrušujícího světa Florideophyceae, prozkoumáme jeho různé aspekty a jeho dopad na různé oblasti každodenního života. Florideophyceae je téma, které vzbudilo zájem odborníků i fanoušků díky své relevanci v dnešní společnosti. V tomto směru budeme zkoumat jeho původ, vývoj, výzvy a příležitosti a jak utvářel způsob, jakým žijeme, pracujeme a komunikujeme. Bez ohledu na to, zda jste odborníkem na toto téma, nebo pokud právě začínáte objevovat jeho zázraky, tento článek vám slibuje, že vám poskytne informativní a obohacující pohled na Florideophyceae. Připravte se na fascinující cestu za poznáním!
![]() | |
---|---|
Vědecká klasifikace | |
Doména | Eukaryota |
(nezařazeno) | Archaeplastida |
Kmen | ruduchy (Rhodophyta) |
Třída | Florideophyceae Cronquist |
Sesterská skupina | |
Bangiophyceae | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Florideophyceae je nejpočetnější třída ruduch (Rhodophyta).
Třída Florideophyceae zahrnuje asi 95 % diverzity ruduch.[1] Dělena je do pěti podtříd:[2]
Analýzy molekulárních hodin z roku 2016 odhadují divergenci celé třídy na období před 943 (817–1 049) miliony lety. Odštěpení podtřídy Hildenbrandiophycidae je kladeno do období před asi 781 (681–879) miliony lety, odštěpení Nemaliophycidae do období před asi 661 (597–736) miliony lety, odštěpení Corallinophycidae do období před asi 579 (543–617) miliony lety a divergence Ahnfeltiophycidae a Rhodymeniophycidae před asi 508 (442–580) miliony lety.[1]
Jejich častým sdíleným znakem je mj. přítomnost pit connections – tunelovitých spojení mezi sousedícími buňkami, která jsou navíc uzavřena proteinovou zátkou, jež je nazývána pit plug. Charakteristickou vlastností je rovněž střídání sporofytu a gametofytu v rámci třífázového životního cyklu.[1] Samčí gametofyt produkuje spermacie, které jsou volně unášeny k samičímu karpogoniu (zachycení pasivních samčích pohlavních buněk napomáhá podlouhlý výběžek na karpogoniu, tzv. trichogyn). Po splynutí spermacií s karpogoniem jsou však v rámci dalšího vývoje včleněny hned dvě diploidní fáze, aby tak byl maximalizován reprodukční úspěch. Z tzv. karposporofytu jsou nejprve v masivním měřítku odlučovány diploidní karpospory, které dávají vzniknout tetrasporofytům. Teprve ty pak meiotickým dělením produkují haploidní tetraspory, jež dávají vzniknout novým gametofytům. V rámci různých skupin florideofycidních ruduch se navíc objevují četné odvozené vzorce tohoto základního schématu. Pokročilejší řády například rozvíjejí různé přídatné buňky, například vyživovací a generativní, s nimiž se oplodněné karpogonium spojuje za vzniku mnohojaderné fúzní buňky.[3] Některé ruduchy druhotně třífázový životní cyklus opustily (např. řád Palmariales ) či jinak modifikovaly (tetrasporofyt například nemusí žít volně, jako u řádů Nemaliales nebo Gigartinales ).[1]
Některé skupiny florideofycidních ruduch rozvíjejí schopnost kalcifikace, která navíc u některých kladů mohla vzniknout i nezávisle na sobě: jmenovat lze například řády Corallinales a Nemaliales.