Filaret Moskevský

V dnešním světě se Filaret Moskevský stal tématem velkého významu a zájmu širokého spektra jednotlivců a sektorů. Od svého dopadu na společnost až po svůj význam v ekonomické sféře zaujal Filaret Moskevský pozornost odborníků i laické veřejnosti. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty, které dnes činí Filaret Moskevský tak relevantním tématem, a analyzujeme jeho důležitost, důsledky a možná řešení nebo perspektivy, jak jej řešit. S multidisciplinárním přístupem se budeme zabývat tím, jak Filaret Moskevský proměňuje způsob, jakým chápeme svět kolem nás, a také možné důsledky pro budoucnost.

Filaret Moskevský
Patriarcha moskevský a celé Rusi
CírkevRuská pravoslavná církev
Diecézemoskevská
Osobní údaje
Datum narození1553
Místo narozeníMoskva
Datum úmrtí11. října 1633 (ve věku 79–80 let)
Místo úmrtíMoskva
Místo pohřbeníUspenský chrám v Moskvě
RodičeNikita Romanovič Zacharin-Jurjev a Jevdokija Alexandrovna Gorbatá-Šujská
ChoťXenija Ivanovna Šestovová (od 1590)
PotomciMichail I. Ruský
Taťjana Fjodorovna Ruská
PříbuzníIrina Nikitična Romanovová, Michail Nikitič Romanov, Ivan Nikitič Romanov a Alexandr Nikitič Romanov (sourozenci)
Anastasija Romanovna Zacharinová-Jurjevová (teta)
Fjodor I. Ruský (bratranec)
Alexej I. Ruský[1][2], Irina Ruská[3], Anna Michajlovna Ruská[3], Ivan Michajlovič Ruský[3], Taťjana Ruská[3], Vasilij Michajlovič Ruský[3], Žofie Michajlovna Romanovová[3], Pelagie Michajlovna Romanovová[3], Jevdokija Michajlovna Romanovová[3] a Marta Michajlovna Romanovová[3] (vnoučata)
Povolánípop
PodpisPodpis:
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Patriarcha Filaret (rusky Филарет, патриарх Московский, původním jménem Fjodor Nikitič Romanov / Фёдор Ники́тич Рома́нов, resp. Romanov-Jurjev, * asi 1553 nebo 1554, Moskva - 1. říjnajul./ 11. října 1633greg., Moskva) byl ruský šlechtic z rodu Romanovců, politický a církevní činitel v čase Smuty a v letech 1619 - 1633 patriarcha Moskvy a celé Rusi.[4] Byl bratrancem cara Fjodora Ivanoviče a otcem prvního cara romanovské dynastie, Michaila Fjodoroviče.

Život

Filaret na Pomníku Tisíciletí Ruska ve Velikém Novgorodu
Setkání metropolity filareta ve Zvenigorodu s metropolitou Jonášem, Dmitrijem Trubeckým a okolničím Fjodorem Buturlinem. Miniatura z poloviny 17. století, vydaná v roce 1856.

Narodil se v Moskvě jako syn vlivného a váženého bojara Nikity Romanoviče Zacharina-Jurjeva a synovec carevny Anastázie Romanovny Zacharin-Jurjevové, první manželky cara Ivana Hrozného.

Jeho životní pouť bylo poznemenána množstvím velkých vzestupů a hlubokých pádů. Byl považován za možného soupeře Borise Godunova v boji o moc po smrti Fjodora Ivanoviče, což byl důvod pro jeho vyhnanství v roce 1601. Fjodor Nikitič a jeho manželka Xenija Ivanovna Šestovová byli násilně postřiženi jako mniši pod jmény Filaret a Marta, což je mělo zbavit práv na trůn. Ruským carem byl nakonec v roce 1613 zvolen jejich jediný žijící syn, Michail Fjodorovič. Jako otec panovníka byl až do konce života oficiálně jeho spoluvládcem. Používal titul „Velký panovník“ a zcela neobvyklou kombinaci mnišského jména „Filaret“ s patronymem „Nikitič“ a jako takový byl skutečným hybatelem moskevské politiky. Státní listiny té doby byly sepsány jménem cara a patriarchy.

V únoru 1585 se zúčastnil recepce v paláci litevského velvyslance Lva Sapiehy[5][6] a v následujícím roce získal bojarskou hodnost a vykonával funkci gubernátora Nižního Novgorodu a v letech 1593-1594 je zmiňován jako pskovský gubernátor.[7]

Čas smutku byl pro Filareta obdobím vzestupů a pádů: Lžidimitrij I. ho v roce 1605 jako „příbuzného“ nechal propustit z kláštera Antonije Sijského a jmenoval ho metropolitou rostovským. V této funkci zůstal i za Vasilije Šujského, než byl roku 1608 zajat a novým Lžidimitrijem II. opět jmenován patriarchou, tuto funkci však přijal pouze.[8][9]

V roce 1610 byl znovu vysvobozen a brzy byl jmenován velvyslancem u polského krále Zikmunda III. Proti zvolení polského knížete Vladislava IV. králem nic nenamítal, ale požadoval, aby přestoupil k pravoslaví. Účastnil se jednání s Vladislavovým otcem, králem Zikmundem III. u Smolenska a odmítl podepsat konečnou verzi smlouvy připravenou polskou stranou, načež byl Poláky zajat.[10]

1. června 1619 byl propuštěn ze zajetí na základě Děulinského příměří z roku 1618 a 24. června 1619 byl v Moskvě jeruzalémským patriarchou Theofanem III. slavnostně intronizován do hodnosti prvního moskevského patriarchy.

Potomstvo

Fjodor Nikitič Romanov měl několik dětí, z nichž jen dvě se dožily dospělosti:

  1. Taťána Fjodorovna († 4. listopadu 1612) - manželka knížete Ivana Michajloviče Katyreva-Rostovského
  2. Boris († 20. listopadu 1592 v kojeneckém věku)
  3. Nikita († 29. listopadu 1593 v dětstském věku)
  4. Michail Fjodorovič (1596-1645), první ruský car z dynastie Romanovců
  5. Lev († 22. září 1597 v dětstském věku)
  6. Ivan († 7. června 1599 v kojeneckém věku).

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Филарет (патриарх Московский) na ruské Wikipedii.

  1. ↑ Konstantin Nikolajevič Bestužev-Rjumin: Алексей Михайлович. In: Ruský biografický slovník, svazek 2. 1900.
  2. ↑ Алексей Михайлович. In: Sytinova vojenská encyklopedie, svazek 1.
  3. ↑ a b c d e f g h i Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  4. ↑ КОСТОМАРОВ, Н. И. Филарет Никитич Романов. 6. vyd. Svazek 1. Petrohrad: Русская история в жизнеописаниях её главнейших деятелей, 1912. 594 s. S. 588–594. 
  5. ↑ Солодкин 2004.
  6. ↑ Разряды, 1585 1790.
  7. ↑ КИЗЕВЕТТЕР, А. А. Филарет, российский патриарх. Petrohrad: Энциклопедический словарь Брокгауза и Ефрона: в 86 т., 1902. 82 svazků. (XXXVa). 
  8. ↑ Акты археографической экспедиции. — Т. 2. 1598—1613. — СПб.: Тип. II отделения Собственной Е. И. В. Канцелярии, 1836. — № 169. — С. 288—289.
  9. ↑ PATRIARCHA HERMOGEN. Акты археографической экспедиции 1598-1613. Svazek 169. Petrohrad: II отделения Собственной Е. И. В. Канцелярии, 1836. (1598-1613 № 169.; sv. 2). S. 288–289. 
  10. ↑ Šablona:ВТ-РБС

Externí odkazy