Znak | ∃ | ∄ | ||
---|---|---|---|---|
Název v Unicodu | There exists | There does not exist | ||
Kódování | dec | hex | dec | hex |
Unicode | 8707 | U+2203 | 8708 | U+2204 |
UTF-8 | 226 136 131 | e2 88 83 | 226 136 132 | e2 88 84 |
Číselná entita | ∃ | ∃ | ∄ | ∄ |
Názvová entita | ∃ |
Existenční kvantifikátor (∃) (také malý kvantifikátor) je matematický symbol používaný nejčastěji v predikátové logice. Do běžného jazyka lze jeho význam přeložit jako „existuje“. Duálním kvantifikátorem k němu je obecný kvantifikátor s významem „pro každé“.
Znak ∃ pro existenční kvantifikátor vznikl převrácením písmena E z latinského existo a anglického Exists – existuje.
Řekněme, že chceme napsat matematickou formuli, která bude pravdivá právě tehdy, pokud nějaké přirozené číslo na druhou je rovno 25. Nejjednodušším přístupem by bylo napsat následující formuli:
0·0 = 25 nebo 1·1 = 25 nebo 2·2 = 25 nebo 3·3 = 25 atd.Mohlo by se zdát, že toto je korektní formule výrokové logiky, protože jediná použitá spojka je "nebo". Ve výrokové logice bohužel není možno použít nekonečně mnoho spojek v jedné formuli a proto je potřeba zvolit jiný přístup, například rozšířit logiku tak, aby byla schopna vyjádřit následující formuli:
Pro nějaké přirozené číslo n platí n·n = 25.Tato formule používá existenční kvantifikátor a přesněji vyjadřuje původní tvrzení, jelikož v původní formuli nebyl význam termínu atd. přesně zadefinován. Nebylo například zřejmé, že se má pokračovat pro všechna přirozená čísla. Oproti tomu druhá formule přímo specifikuje, že se jedná o přirozená čísla.
Formule "pro nějaké přirozené číslo n platí n·n = 25" je pravdivá, protože pokud nahradíme n číslem 5, dostaneme 5.5=25, což platí. Nezáleží na tom, zda pro ostatní n tvrzení platí (v tomto případě dokonce neplatí pro žádné číslo různé od 5). Stačí najít jedno jediné číslo.
Pokud změníme formuli na "Pro nějaké sudé číslo n platí n·n = 25", dostaneme nepravdivé tvrzení (nelze nalézt sudé číslo, kterým bychom n nahradili, a podmínka byla splněna). Na těchto dvou příkladech je vidět, že volba čísel, která můžeme použít, je důležitá a může změnit pravdivost tvrzení).
Formální zápis výše uvedených formulí je následující. Mějme predikát P ( a , b , c ) {\displaystyle P(a,b,c)} vyjadřující a . b = c {\displaystyle a.b=c} a predikát Q ( a ) {\displaystyle Q(a)} vyjadřující "a je sudé". Potom se formule "pro nějaké přirozené číslo n platí n·n = 25" dá vyjádřit jako
∃ n ∈ N . P ( n , n , 25 ) {\displaystyle \exists {n}\in \mathbb {N} .\,P(n,n,25)}a formule „pro nějaké sudé číslo n platí n·n = 25“ jako
∃ n ∈ N . Q ( n ) ∧ P ( n , n , 25 ) {\displaystyle \exists {n}\in \mathbb {N} .\,Q(n)\wedge P(n,n,25)}Fakt, že existuje a splňující tvrzení ϕ {\displaystyle \phi } lze alternativně vyjádřit tak, že není pravda, že každé a nesplňuje ϕ {\displaystyle \phi } . Platí tedy
V matematických zápisech je někdy potřeba vyjádřit, že počet prvků, které danou formuli splňují, je přesně jedna, například "Existuje právě jedno přirozené číslo n, které splňuje n.n=25" je pravdivá formule, ale formule "Existuje právě jedno sudé číslo n, které splňuje n.n=25" a "Existuje právě jedno sudé číslo" pravdivé nejsou. Ve formálních zápisech se potom místo ∃ n {\displaystyle \exists {n}} používá ∃ ! n {\displaystyle \exists !{n}} .
Ve skutečnosti se ale ∃ ! {\displaystyle \exists !} dá vyjádřit pomocí samotného ∃ {\displaystyle \exists } . Formule ∃ ! n ϕ {\displaystyle \exists !n\phi } totiž platí právě když platí ∃ n ( ϕ ∧ ¬ ∃ k ( k ≠ n ∧ ϕ ′ ) ) {\displaystyle \exists n(\phi \wedge \neg \exists k\,(k\not =n\wedge \phi '))} kde formule ϕ ′ {\displaystyle \phi '} vznikne z ϕ {\displaystyle \phi } záměnou volných výskytů proměnné n za k.
Pro všechny formule ϕ {\displaystyle \phi } platí, že jestliže ∃ ! n ϕ {\displaystyle \exists !n\,\phi } , pak i ∃ n ϕ {\displaystyle \exists n\,\phi } , naopak to ale platit nemusí.
Někdy je třeba vyjádřit, že existuje nekonečně mnoho prvků splňujících danou formuli. Například tvrzení "Existuje přirozené číslo n, které splňuje n < 17" je pravdivé tvrzení, zatímco "Existuje nekonečně mnoho přirozených čísel n takových, že n < 17" je nepravdivé.
Oproti tomu "Existuje nekonečně mnoho přirozených čísel n dělitelných pěti" je opět pravdivé tvrzení. V matematice se tento případ zapíše pomocí kvantifikátoru ∃ ∞ {\displaystyle {\stackrel {\infty }{\exists }}} , tedy pokud P(a) je predikát „a>8“, vyjadřuje ∃ ∞ n ∈ N P ( n ) {\displaystyle {\stackrel {\infty }{\exists }}n\in \mathbb {N} \,P(n)} tvrzení „Existuje nekonečně mnoho přirozených čísel n takových, že n > 8“.
Pro všechny formule ϕ {\displaystyle \phi } platí, že jestliže ∃ ∞ n ϕ {\displaystyle {\stackrel {\infty }{\exists }}n\,\phi } , pak i ∃ n ϕ {\displaystyle \exists n\,\phi } , naopak to ale platit nemusí. Na druhou stranu pro žádnou formuli ϕ {\displaystyle \phi } nemůže zároveň platit ∃ ∞ n ϕ {\displaystyle {\stackrel {\infty }{\exists }}n\,\phi } a ∃ ! n ϕ {\displaystyle \exists !n\,\phi } .
Kvantifikátor ∃ ∞ {\displaystyle {\stackrel {\infty }{\exists }}} nelze obecně v predikátové logice vyjádřit, pokud ale jsou ale prvky, přes které kvantifikujeme, lineárně uspořádány, lze formuli ∃ ∞ n ϕ {\displaystyle {\stackrel {\infty }{\exists }}n\,\phi } zapsat jako ∀ k ∃ n ( n > k ∧ ϕ ) {\displaystyle \forall k\,\exists n\,(n>k\wedge \phi )} .