Exekutorský zápis

V tomto článku se bude věnovat tématu Exekutorský zápis, které je v průběhu let předmětem studia a zájmu v různých oblastech. Exekutorský zápis je téma, které vyvolalo kontroverze a debaty kvůli svému dopadu a vlivu na různé aspekty společnosti. Prostřednictvím podrobné a vyčerpávající analýzy budou prozkoumány různé perspektivy a přístupy, které byly navrženy ohledně Exekutorský zápis, s cílem poskytnout komplexní a kompletní vizi tohoto tématu. Stejně tak budou prozkoumány implikace a důsledky, které má Exekutorský zápis v různých kontextech, a také možné způsoby, jak řešit a řešit problémy, které představuje. Prostřednictvím kritické reflexe a pečlivé analýzy se budeme snažit přispět k porozumění a znalostem Exekutorský zápis s cílem obohatit diskusi a podpořit obohacující a konstruktivní vizi na toto téma.

Exekutorský zápis je listina sepsaná soudním exekutorem, která je veřejnou listinou. Originál se ukládá v kanceláři soudního exekutora pod uzávěrou.

Exekutorské zápisy bývaly dvojího druhu:[1]

  1. o osvědčení skutkových dějů a stavu věcí (jestliže se skutkový děj udál v přítomnosti soudního exekutora nebo jestliže se soudní exekutor přesvědčil o stavu věci)
  2. o dohodě, kterou se účastník zavázal splnit pohledávku nebo jiný nárok druhého účastníka vyplývající ze závazkového právního vztahu, v níž svolil, aby podle tohoto zápisu byla nařízena a provedena exekuce, když svou povinnost řádně a včas nesplní

Od 1. ledna 2013 je možné sepsat již jen první typ, existující exekutorské zápisy druhého typu jsou však stále jako tzv. exekuční tituly bez dalšího vykonatelné.[2]

Reference

  1. ↑ § 78 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění do 31. prosince 2012
  2. ↑ Čl. IV bod 4. zákona č. 396/2012 Sb.