Ewa Demarczyková

Dnes je Ewa Demarczyková vysoce relevantní téma, které upoutalo pozornost lidí z celého světa. Se svým obrovským dopadem na dnešní společnost se Ewa Demarczyková stal klíčovým bodem diskuse v různých kontextech. Ať už v politické, sociální, kulturní nebo vědecké sféře, Ewa Demarczyková dokázal vzbudit široký zájem a vyvolal četné debaty a výzkumy. V tomto článku dále prozkoumáme dopad Ewa Demarczyková a to, jak ovlivnil způsob, jakým chápeme svět kolem nás. Od jeho počátků až po jeho dnešní vývoj se ponoříme do vyčerpávající analýzy, která nám umožní lépe porozumět důležitosti Ewa Demarczyková v současné společnosti.

Ewa Demarczyková
Rodné jménoEwa Maria Demarczyk
Narození16. ledna 1941
Krakov
Úmrtí14. srpna 2020 (ve věku 79 let)
Krakov
Místo pohřbeníRakowický hřbitov
Alma materAkademie divadelních umění Stanisława Wyspiańského v Krakově (do 1966)
Povoláníherečka, zpěvačka, nahrávající umělkyně a písničkářka
Partner(ka)Paweł Rynkiewicz
OceněníZlatý záslužný kříž (1971)
důstojník Řádu čestné legie (1977)
Cena města Krakova (1978)
rytíř Řádu znovuzrozeného Polska (1979)
Odznak čestného titulu zasloužilého národní kultury (1987)
Řád znovuzrozeného Polska (2000)
zlatá medaile Gloria Artis za přínos kultuře (2005)
… více na Wikidatech
Webová stránkawww.demarczyk.pl
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ewa Maria Demarczyková[1] (16. ledna 1941,[2] Krakov – 14. srpna 2020 Krakov[3][4]) byla polská zpěvačka, významná představitelka šansonu a zpívané poezie.

Biografie

Počátkem šedesátých let vystupovala jako studentka herectví v populárních krakovských klubech Cyrulik a Piwnica pod Baranami. Spolupracovala se skladatelem Zygmuntem Koniecznym, který napsal hudbu k jejím největším hitům Karuzela z madonnami (českou verzi nazpívala Hana Hegerová jako Madony na kolotoči) a Czarne anioły. V roce 1963 získala první cenu na hudebním festivalu v Opolí a na mezinárodním Sopotském festivalu o rok později byla druhá v kategorii zpěvaček. Úspěšně vystupovala také mimo Polsko (např. Carnegie Hall, pařížská Olympia).

Její nahrávky použil Jerzy Skolimowski ve svém filmu Bariéra (1966). Vydala tři dlouhohrající desky: Ewa Demarczyk śpiewa piosenki Zygmunta Koniecznego (1967), Ewa Demarczyk (1974) a Live (1982). Ve svém repertoáru má zhudebněné texty polských (Julian Tuwim, Miron Bialoszewski) i světových básníků (Osip Mandelštam).

V roce 1977 obdržela Řád čestné legie a v roce 1979 Řád Polonia Restituta. V letech 1986—2000 provozovala vlastní hudební divadlo Teatr Ewy Demarczyk.

Odkazy

Reference

  1. ↑ http://isap.sejm.gov.pl/isap.nsf/download.xsp/WMP20170000471/O/M20170471.pdf
  2. ↑ KPPG - Wykaz osób: Demarczyk Ewa . . Dostupné online. (Polish) 
  3. ↑ Zmarła Ewa Demarczyk. Przez lata była związana z „Piwnicą pod Baranami”. Wprost. Dostupné online . (polsky) 
  4. ↑ https://kultura.gazeta.pl/kultura/7,114526,26212207,ewa-demarczyk-nie-zyje-miala-79-lat.html

Externí odkazy