Tento článek se bude zabývat tématem Evžen Vilém Haugwitz z různých úhlů pohledu s cílem ponořit se do jeho důležitosti a relevance dnes. Bude analyzován jeho dopad v různých oblastech a také jeho vývoj v čase. Budou prezentovány nedávné studie a výzkumy, které vrhají světlo na Evžen Vilém Haugwitz a jeho důsledky pro společnost. Podobně budou diskutovány možné budoucí důsledky a budou prozkoumány nové oblasti studia související s Evžen Vilém Haugwitz. Tento článek se snaží poskytnout komplexní pohled na Evžen Vilém Haugwitz a podpořit debatu o jeho významu a významu v současném světě.
Evžen Vilém z Haugvic | |
---|---|
![]() | |
Narození | 16. listopadu 1777 nebo 18. listopadu 1777 Brno |
Úmrtí | 4. listopadu 1867 (ve věku 89 let) Vídeň |
Povolání | voják a důstojník |
Ocenění | rytíř Vojenského řádu Marie Terezie |
Rodiče | Karel Vilém I. z Haugvic a Marie Josefa z Frankenbergu a Ludwigsdorffu |
Příbuzní | Jindřich Vilém III. z Haugvic (bratr) |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Hrabě Evžen Vilém z Haugvic či též z Haugwitz (německy Eugen Wilhelm von Haugwitz, 16. listopadu 1777, Brno – 4. listopadu 1867, Vídeň) byl moravský šlechtic z rodu Haugviců a podmaršálem rakouské císařské armády.
Jeho otec byl generál Karel Vilém z Haugvič, který se postaral o synovu výchovu.
V roce 1793 Evžen Vilém vstoupil do armády a v roce 1799 byl v hodnosti oberleutnanta (nadporučíka) převzat do štábu generálního ubytovatele. V roce 1809 byl povýšen do hodnosti plukovníka a v roce 1813 na generálmajora. Ve stejném roce se vyznamenal v Bitvě národů u Lipska a získal velkokříž řádu Marie Terezie. V roce 1815 bojoval v Itálii proti Joachimu Muratovi a v letech 1815 až 1817 byl velitelem Neapole. V roce 1824 se stal majitelem 38. pěšího pluku a roku 1827 byl povýšen do hodnosti podmaršála. Od roku 1808 rytíř Řádu německých rytířů, od roku 1835 byl zemským komturem Německých rytířů pro Rakousko.
Hrabě Evžen Vilém z Haugvic se nikdy neoženil, zemřel bez potomků 4. listopadu 1867 ve Vídni.[1]