Emanuele Barbella

V tomto článku prozkoumáme do hloubky Emanuele Barbella, téma, které upoutalo pozornost akademiků, výzkumníků a odborníků v různých oblastech. V průběhu historie hrál Emanuele Barbella významnou roli ve společnosti, ovlivňoval trendy, kulturní změny a ekonomické aspekty. Prostřednictvím hloubkové analýzy prozkoumáme různé aspekty Emanuele Barbella, od jeho dopadu na každodenní život až po jeho globální důsledky. Doufáme, že prostřednictvím tohoto průzkumu poskytneme úplný a aktualizovaný pohled na Emanuele Barbella a otevřeme dveře k většímu porozumění a diskusi o tomto tématu důležitém pro lidstvo.

Emanuele Barbella
Emanuele Barbella (kresba Josepha Mullera)
Emanuele Barbella (kresba Josepha Mullera)
Narození14. dubna 1718
Neapol
Úmrtí1. ledna 1777 (ve věku 58 let)
Neapol
Povoláníhouslista a hudební skladatel
RodičeFrancesco Barbella
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Emanuele Barbella (14. dubna 1718 Neapol – 1. ledna 1777 tamtéž) byl italský houslista a hudební skladatel.

Život

Základní hudební vzdělání a houslovou vituozitu získal u svého otce, Francesca Barbelly, který vyučoval na neapolské kontervatoři Santa Maria di Loreto. Kompozici studoval u proslulého neapolského skladatele Leonarda Lea a Michela Gabelloneho (1692-1740). V roce 1753 se stal prvním houslistou v divadle Teatro Nuovo. Od roku 1756 se stal členem Capella Reale a od roku 1761 působil v Teatro San Carlo.

Kromě toho se věnoval i pedagogické činnosti. Mezi jeho studenty byli Pasquale Bini a Giuseppe Tartini. Byl průvodcem Charlese Burneyho a jedním z hlavních zdrojů informací pro jeho známý hudební cestopis The Present State of Music in France and Italy, vydaný v roce 1771. Sám patrně navštívil Londýn v šedesátých letech, neboť v této době byla řada jeho skladeb v Londýně vydána.

Dílo (výběr)

Barbellovo dílo zahrnuje široké spektrum hudby pro smyčcové nástroje, dueta, tria, kombinace smyčcových a dechových nástrojů i koncerty pro mandolínu. Mezi jeho skladbami je jediná opera, Elmira generosa, uvedená v Neapoli v roce 1753, kterou napsal ve spolupráci s Nicolou Logroscinem. Kompozice jeho děl je jednoduchá, melodie snadno zapamatovatelné, takže dosáhly značné popularity. Jsou často používány v houslových školách.

  • Elmira generosa (opera buffa, libreto Pietro Trinchera, spolupráce Nicola Bonifacio Logroscino, Neapol, 1753)
  • 2 Concerti
  • 12 triových sonát pro dvoje housle a basso continuo
  • 6 trii per violino e violoncello
  • 33 Duetti per 2 Violini
  • 12 Soli pro housle a basso continuo
  • 17 sonát pro housle a basso continuo
  • 6 sonát pro dvoje housle, violoncello a cembalo
  • 6 sonát pro housle a violoncello
  • 4 sonát pro dvě mandolíny
  • 3 triové sonáty pro dvoje housle a basso continuo
  • 3 sonáty pro dvoje housle
  • Sonáta pro dvě mandolíny a basso continuo

Externí odkazy