Eman Fiala

V dnešním článku prozkoumáme Eman Fiala, koncept, který v poslední době vyvolal velký zájem. Jak se společnost vyvíjí, Eman Fiala se stal relevantním tématem v různých oblastech, od technologie po psychologii. V této komplexní studii budou analyzovány různé aspekty Eman Fiala, jeho dopad na každodenní životy lidí a jeho význam v současné krajině. Od jeho počátků až po jeho vliv na současnou kulturu tento článek nabídne komplexní a podrobný pohled na Eman Fiala s cílem poskytnout hlubší pochopení tohoto neustále se vyvíjejícího fenoménu.

Eman Fiala
Eman Fiala a Jarmila Vacková ve filmové operetě „Děvčátko neříkej ne“, (1932).
Eman Fiala a Jarmila Vacková ve filmové operetě „Děvčátko neříkej ne“, (1932).
Narození15. dubna 1899
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí24. června 1970 (ve věku 71 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníHřbitov Malvazinky
RodičeKarel Fiala
PříbuzníFerenc Futurista (bratr)
Anna Ferencová (neteř)
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Eman Fiala (1899–1970), český herec, režisér, hudební skladatel a hudebník

Eman Fiala (15. dubna 1899 Praha[1] – 24. června 1970 Praha) byl český herec, režisér, hudební skladatel a hudebník.

Život

Eman Fiala pocházel z umělecké rodiny, otec byl herec Karel Fiala, jeho manželka Marie roz. Richterová (1903–1982) byla sestrou herce Jana Richtera, který hrál v divadle Vlasty Buriana. S manželkou měl dvě dcery – Marcelu, která zemřela v roce 1925 ve věku necelých dvou let, a Milenu, později provdanou Uxovou. Jeho nevlastní starší bratr František byl známý pod pseudonymem Ferenc Futurista. Eman se nejdříve věnoval hudbě, dirigování a komponování, složil hudbu k asi dvaceti filmům.

Po roce 1918 byl krátce angažován v kabaretu Červená sedma, který měl sídlo v sálu hotelu Central v Hybernské ulici. Zde hrál na klavír a začínal s herectvím.[2] V roce 1920 hrál v kabaretu Bum a v Revoluční scéně Emila Artura Longena, která sídlila v sálku hotelu Adria na Václavském náměstí[3] a od roku 1923 působil v divadélku Rokoko, kam po zániku Revoluční scény přešli dočasně i další umělci, včetně E. A. Longena, Xeny Longenové a Vlasty Buriana.[4]

I když hrát začal později, objevil se v téměř 220 filmech a v necelé desítce televizních inscenací. Často byl obsazován do menších a komediálních rolí. K několika filmům napsal i sám námět.

Role ve filmu (výběr)

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu Emanuela Fialy str.133/I. farnost při kostele sv. Václava na Smíchově
  2. ↑ Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 50
  3. ↑ Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 51
  4. ↑ Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 158

Literatura

Externí odkazy