V tomto článku budeme hovořit o Eliška Zhořelecká, tématu, které bylo přítomno v celé historii a které je i nadále aktuální v dnešní společnosti. Eliška Zhořelecká vzbudil velký zájem a debatu, a to jak v akademické sféře, tak ve veřejném mínění, díky svému dopadu na různé aspekty každodenního života. Postupem času se Eliška Zhořelecká stal předmětem studií, výzkumů a úvah, které přispěly k rozšíření našeho chápání tohoto tématu. V tomto smyslu se budeme zabývat různými pohledy a přístupy, abychom lépe porozuměli důležitosti a významu Eliška Zhořelecká dnes.
Eliška Zhořelecká | |
---|---|
Lucemburská vévodkyně | |
![]() Eliška jako sv. Barbora | |
Narození | 1390 Hořovice |
Úmrtí | 3. srpna 1451 (ve věku 60–61 let) Trevír |
Pohřbena | františkánský kostel sv. Trojice v Trevíru |
Předchůdce | Jošt Moravský |
Nástupce | Filip III. Dobrý |
Manželé | Antonín Brabantský Jan III. Bavorský |
Potomci | Vilém (*/† 1410), neznámá dcera (* 1412-†?) |
Dynastie | Lucemburkové |
Otec | Jan Zhořelecký |
Matka | Kateřina Meklenburská |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Eliška Zhořelecká (listopad 1390, Hořovice – 3. srpna 1451, Trevír) byla jedinou dcerou vévody Jana Zhořeleckého, syna Karla IV., a švédské princezny Kateřiny Meklenburské a v letech 1411 až 1443 vládnoucí lucemburskou vévodkyní. Byla poslední legitimní příslušnicí císařské větve rodu Lucemburků.
Lucemburské vévodství Elišce odkázal roku 1411 (po smrti předchozího vládce Jošta Moravského) její strýc Zikmund Lucemburský, protože je nebyl schopný vyplatit. Dne 16. července 1409 se v Bruselu Eliška vdala za Antonína Brabantského, který ji až do své smrti v bitvě u Azincourtu roku 1415 ochraňoval před lucemburskou šlechtou. Měli spolu dvě děti: Viléma (2. června 1410 – 10. července 1410) a dceru neznámého jména narozenou roku 1412.
V roce 1416 se objevily plány, že se s Eliškou ožení Vladislav II. Jagello. Vladislav se na tento svazek nedíval nadšeně a Eliška svou odpověď formulovala tak, že se jí „nechce do další svatby“. Eliščiným druhým manželem se roku 1418 stal Jan III. Bavorský. Toto manželství zůstalo bezdětné a Jan zemřel roku 1425. Po jeho smrti se dvojnásobná vdova ocitla v těžkých dluzích.
Roku 1441 uzavřela dohodu s burgundským vévodou Filipem III. Dobrým, která mu umožňovala okamžitě převzít administrativu Lucemburska a zdědit po její smrti vévodství. Filip souhlasil, ale o dva roky později nařídil na její území noční útok a převzal území hned. Eliška byla ze země vypovězena.
Zesnula v létě 1451 a k poslednímu odpočinku byla uložena ve františkánském kostele sv. Trojice v Trevíru. Na místě stojí dnes jezuitský kostel, kde je k vidění Eliščin epitaf, považovaný za dílo Nicolause Gerhaerta.[1]
Předchůdce: Jošt Moravský |
![]() |
Lucemburská vévodkyně 1411–1441 |
![]() |
Nástupce: Filip III. Dobrý |