Elektronické stavědlo

V tomto článku prozkoumáme téma Elektronické stavědlo do hloubky. Od jeho počátků až po jeho současnou relevanci dáme pod lupu všechny aspekty související s Elektronické stavědlo. Naším cílem je nabídnout našim čtenářům úplný a detailní pohled na toto téma a poskytnout neocenitelné informace, které jim umožní lépe porozumět jeho významu a dopadu v různých oblastech. Prostřednictvím vyčerpávající analýzy a prezentace relevantních dat se ponoříme do Elektronické stavědlo, abychom odhalili jeho důsledky a rozsah v různých kontextech. Elektronické stavědlo je bezpochyby vysoce relevantní téma, které si zaslouží pečlivé prozkoumání, a to je přesně to, co uděláme na následujících stránkách. Takže se připravte na fascinující cestu přes Elektronické stavědlo.

Elektronické stavědlo je staniční zabezpečovací zařízení 3. kategorie, které využívá počítačovou logiku. Taková zařízení se začala objevovat v 70. letech 20. století jako nástupce staničních reléových zabezpečovacích zařízení.

Historie

Mezi první elektronická stavědla patří zařízení firmy Ericsson, které bylo dáno do provozu v Göteborgu v roce 1978.[1]

Česko

Ovládací pracoviště elektronického stavědla v Bohumíně

V Česku se začala nejdříve prosazovat tzv. hybdridní stavědla, což byla reléová zabezpečovací zařízení s elektronické zadávací úrovní. První takovou realizací bylo nasazení stavědla AŽD 88 ve stanici Dřísy v roce 1991. V roce 1994 následovalo nasazení hybridního stavědla SZZ-ETS v Úvalech a v roce 1996 vylepšené verze SZZ-ETB Poříčanech. Uvedená hybridní zařízení byla z produkce AŽD Praha.[2]

Prvním skutečně elektronickým stavědlem na síti tehdejších Českých drah, kde bezpečnostně relevantní funkce vykonávalo procesorové jádro, bylo zařízení SZZK-98 firmy Starmon, které bylo aktivováno 21. prosince 1996 ve Slatiňanech.[2][3]

Společnost AŽD Praha pak spustila své první elektronické stavědlo ve Staré Boleslavi, jednalo se o typ ESA 11.[2] Toto stavědlo bylo postaveno a oživeno během roku 1997 v prostorách společnosti v Praze. V říjnu téhož roku bylo zařízení demontováno a převezeno do Staré Boleslavi, kde byl 5. prosince 1997 zahájen jeho zkušební provoz.[4] Inovovaná verze ESA 22 byla aktivována 13. září 1999 v Moravském Písku.[5]

Odkazy

Reference

  1. ↑ NOVÁK, Vladimír. Železnice a zabezpečovací zařízení II. – moderní zabezpečovací zařízení. Automa . Automa – časopis pro automatizační techniku . Čís. 10/2006. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c SCHRÖTTER, Josef. Novým stavědlům postupně přibývaly elektronické prvky. Moderní železnice . Správa železnic . Čís. červen 2023. Dostupné online. 
  3. ↑ KONEČNÝ, Ivan. Historický vývoj elektronizace zabezpečovacích zařízení u ČSD a ČD. In: K aktuálním problémům zabezpečovací techniky v dopravě X.. Plzeň: Fakulta elektrotechnická Západočeské univerzity v Plzni, 2015. Dostupné online.
  4. ↑ ŠTEFEK, Petr. Elektronické stavědlo ESA 11. Stránky přátel železnic . 1999 . Dostupné online. 
  5. ↑ BRABENEC, Daniel. Aktivace SZZ ESA22 v žst. Moravský Písek. Stránky přátel železnic . Září 1999 . Dostupné online. 

Externí odkazy