V tomto článku budeme hovořit o Edhem Beyova mešita a jeho dopadu na moderní společnost. Edhem Beyova mešita je dnes velmi aktuální téma a vyvolává neustálé diskuse v různých oblastech. Od svého vzniku podnítil Edhem Beyova mešita zájem odborníků i fanoušků a generoval nekonečné názory a teorie, které se mu snaží dát smysl a pochopení. V průběhu let se Edhem Beyova mešita stal předmětem studií, výzkumů a analýz, které se snaží rozluštit jeho skutečný význam a důsledky, které má na každodenní život. V tomto článku prozkoumáme různé pohledy na Edhem Beyova mešita a jeho roli v současném světě, analyzujeme jeho mnoho aspektů a jak utvářel realitu, ve které žijeme.
Edhem Beyova mešita | |
---|---|
![]() Pohled na mešitu | |
Poloha | |
Stát | ![]() |
Zeměpisné souřadnice | 41°19′40,1″ s. š., 19°49′9,7″ v. d. |
![]() ![]() Edhem Beyova mešita | |
Architektonický popis | |
Stavební sloh | osmanská architektura |
Odkazy | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Edhem Beyova mešita (albánsky: Xhamia e Et'hem Beut) je historická mešita v Tiraně, hlavním městě Albánie. Nachází se v samém centru města, na Skanderbegově náměstí, zhruba padesát metrů metrů od jezdecké sochy albánského národního hrdiny.[1]
Mešita je nejstarší dochovanou stavbou ve městě, její výstavba byla zahájena roku 1789 a skončila v roce 1823, kdy ji dokončil Hadží Edhem Bey, po němž také nese jméno.
Během období Hodžova režimu byla mešita zavřena, avšak jako jediná náboženská stavba svého druhu přežila násilnou ateizaci, při níž se srovnala se zemí většina kostelů a mešit.[2] 18. ledna 1991, jako symbol pádu socialismu, do ní vstoupily davy lidí s vlajkami. Od této doby slouží tak stavba svému účelu, je však ale též otevřena pro návštěvníky.
Interiér stavby je bohatě zdobený; v malbách se objevují stromy, vodopády, květiny a mosty. Kromě toho lze ale také spatřit živé tvory, velmi neobvyklý prvek v islámském umění.