V následujícím článku se ponoříme do Eberhard von Mackensen, tématu, které je předmětem zájmu a debat po mnoho let. Eberhard von Mackensen je téma, které pokrývá mnoho aspektů a má různé dimenze, které stojí za to prozkoumat. Od svého vzniku až po dopad na dnešní společnost byl Eberhard von Mackensen předmětem studia a analýzy odborníků z různých oborů. V tomto článku se pokusíme řešit Eberhard von Mackensen z různých pohledů s cílem nabídnout širokou a kompletní vizi tohoto velmi relevantního tématu. Doufáme, že tato analýza přispěje k obohacení znalostí o Eberhard von Mackensen a že poslouží jako výchozí bod pro budoucí výzkum a úvahy.
Eberhard von Mackensen | |
---|---|
![]() | |
Narození | 24. září 1889![]() |
Úmrtí | 19. květen 1969 (79 let)![]() |
Rodiče | August von Mackensen |
Příbuzní | Hans Georg von Mackensen (bratr) |
Vojenská kariéra | |
Hodnost | Generaloberst (Generálplukovník) |
Doba služby | 1908–1944 |
Sloužil | ![]() ![]() ![]() |
Složka | ![]() ![]() ![]() |
Velel | III. armádní sbor III. tankový sbor 1. tanková armáda |
Války | První světová válka Druhá světová válka |
Bitvy | Invaze do Polska Bitva o Francii Operace Barbarossa Operace Blau Mansteinova jarní ofenzíva |
Vyznamenání | Rytířský kříž s dubovými ratolesti |
![]() |
Friedrich August Eberhard von Mackensen (24. září 1889, Bydhošť – 19. května 1969, Nortorf) byl veterán první světové války a důstojník německého Wehrmachtu v hodnosti Generaloberst (Generálplukovník) za druhé světové války. Mimo jiné byl i držitelem mnoha vojenských vyznamenání jako je například Rytířský kříž železného kříže s dubovými ratolestmi.
Eberhard von Mackensen se narodil 24. září roku 1889 jako syn německého polního maršála Augusta von Mackensen. Jeho starší bratr Hans Georg se stal později diplomatem.
Po dokončení vojenské akademie vstoupil k 1. říjnu roku 1908 do německé císařské armády a po otcově vzoru se nechal zařadit k jezdectvu. Z počátku byl zařazen pod XVII. armádní sbor (XVII. Armee-Korps) v Gdaňsku. V první světové válce sloužil jako důstojník jezdectva, byl raněn a vysloužil si oba dva stupně pruského železného kříže.
Po válce zůstal v Reichswehru, i zde velel jezdeckým jednotkám a působil ve vyšších štábech. Od podzimu 1933 byl náčelníkem štábu Jezdeckého sboru. V říjnu 1935 se stal náčelníkem štábu u X. armádního sboru. Od dubna 1937 velel 1. jezdecké brigádě a v dubnu 1938 byl jmenován náčelníkem štábu skupinového velitelství 5.
Po vypuknutí druhé světové války byl v září 1939 jmenován náčelníkem štábu 14. armády v Polsku a krátce na to zastával stejný post i u 12. armády během bitvy o Francii. Od ledna 1941 do března 1942 velel III. motorizovanému sboru, se kterým prodělal Operaci Barbarossa. V červnu 1942 se jeho motorizovaný sbor přejmenoval na III. tankový sbor, spadající pod 1. tankovou armádu tehdy ještě generálplukovníka Ewalda von Kleist. S tímto sborem se účastnil letního tažení roku 1942 Operaci Blau.
Když byl von Kleist jmenován velitelem Skupiny armáda A, převzal von Mackensen velení nad jeho 1. tankovou armádou. Jako velitel 1. tankové armády, musel ustoupit z Kavkazských roklí a stáhnout se za řeku Don, kde se dostal do podřízenosti staronové Skupiny armád Jih pod Mansteinovým velením. Po "zimním" ústupu, se účastnil "jarní" Mansteinovy ofenzivy. Jeho armáda se přímo neúčastnila Operace Citadela, ale účastnila se ústupových bojů k Dněpru a následně bojů na západní Ukrajině.
V listopadu 1943, předal velení 1. tankové armády generálplukovníku Hubemu a převzal velení nad 14. armádou v Itálii, u které zůstal do července 1944, kdy byl penzionován. Za války si vysloužil Rytířský kříž s dubovou ratolestí. V roce 1947, byl souzen za válečné zločiny a odsouzen k 21 letům žaláře, ale již v roce 1952 byl propuštěn.