Drozd kvíčala

Drozd kvíčala
Drozd kvíčala
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	strunatci (Chordata)
Podkmen	obratlovci (Vertebrata)
Třída	ptáci (Aves)
Podtřída	letci (Neognathae)
Řád	pěvci (Passeriformes)
Čeleď	drozdovití (Turdidae)
Rod	drozd (Turdus)
Binomické jméno
Turdus pilaris Linné, 1758
modře: výskyt pouze mimo období hnízdění, oranžově: výskyt pouze v období hnízdění, fialově: oblast trvalého výskytu (celoročně)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Drozd kvíčala (Turdus pilaris) je středně velký zpěvný pták z čeledi drozdovití. Jako méně správný a zastaralý byl používán též název kvíčala obecná. Je to společenský pták žijící v početných hejnech. Při tazích se sdružuje do ohromných, několikasetčlenných skupin, často ve společnosti drozda cvrčaly (T. iliacus).

• Délka těla: 24–27 cm
• Rozpětí křídel: 39–43 cm
• Hmotnost: 80–140 g

Drozd kvíčala je pěvec velký asi jako kos černý, se štíhlým tělem, poměrně dlouhým ocasem a tenkým zašpičatělým zobákem. Dospělý pták má černý ocas, hnědá křídla, boky a hrdlo s černými šípovitými skvrnami, bílé břicho, šedý zátylek a hlavu s bílým pruhem nad okem. Zobák je žlutý, končetiny hnědožluté. Samec i samice jsou zbarveni stejně. Ve střední Evropě se jedná mezi drozdy o naprosto nezaměnitelný druh.

Často se ozývá drsným a hlasitým, v rychlém sledu křičeným „gag šak šak šak“. Zpěv je tvořen ze švitořivých, drnčivých a hvízdavých tónů. Podle příručky Myslivosť z roku 1884 se Kvíčaly prý ozávají „stále nepříjemným hlasem, znějícím podobně hláskám "šaša, šak" anebo "ratatatérr".“^[2]

Drozd kvíčala se vyskytuje v severní, střední a východní Evropě a v Asii od Rýnu až po severní Sibiř. Během 2. poloviny 20. století se dostal také do západní Evropy a na Britské ostrovy. Drozd kvíčala je převážně tažný druh, na zimu migruje do jižní a západní Evropy, Malé Asie a do Indie. V Evropě žije v současné době zhruba 28–48 000 000 jedinců.^[3]

V České republice hojně hnízdí, protahuje i migruje. Počet hnízdících párů je odhadován na 400 000–800 000, počet zimujících ptáků na jeden až dva miliony jedinců.^[4] Žije v lesících, sadech, parcích a na loukách.

Většinou hnízdí v koloniích čítajících maximálně padesát párů. Ročně mívá jednu nebo dvě snůšky po 5–6 nažloutlých vejcích o velikosti 29 × 21 mm. První snůšku klade během dubna, druhou na přelomu května a června.

V rozsoše větví listnatých stromů si staví ve výšce od 4 do 7 m od země hnízdo z větviček a travin vystlané částmi rostlin. Na vejcích sedí po dobu 12–14 dní pouze samice. Samec se zapojuje až do výchovy mláďat, která opouštějí hnízdo zhruba po dvou týdnech života, ale ještě několik dnů poté jsou dokrmována.

Přes léto vyhledává především drobný hmyz a žížaly. V zimě, kdy je o tuto potravu nouze, se živí bobulemi. Při objevení možného zdroje potravy v zimě (spadaná jablka, bobule ptačího zobu aj.) je kvíčala poměrně agresivní vůči ptákům své velikosti, tzn. jiné drozdy a kosy nepouští ke krmení a naopak je pronásleduje a zahání.

Kvíčaly se (podle kuchařky vydané v Praze roku 1904) dříve pekly a sloužily jako pokrm (kvíčaly à la polonaise, kvíčaly nadívané pečené, kvíčaly s lanýži apod.)^[5] kuchařka M. D. Rettigové (1912) uvádí pečené kvíčaly s kompotom a salátem.^[6]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Fieldfare na anglické Wikipedii a Kwiczoł na polské Wikipedii.

• Drozd zpěvný
• Drozd cvrčala
• Drozd brávník

• Bezzel, E. (2007): Ptáci. Rebo Productions. ISBN 978-80-7234-292-1

• Obrázky, zvuky či videa k tématu drozd kvíčala na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo drozd kvíčala ve Wikislovníku
• Galerie drozd kvíčala na Wikimedia Commons
• Biolib