V tomto článku prozkoumáme dopad a vliv Dostihové závodiště Pardubice na současnou společnost. Od svého vzniku upoutal Dostihové závodiště Pardubice pozornost milionů lidí po celém světě a získal významné místo v populární kultuře. V průběhu let Dostihové závodiště Pardubice prokázal svou schopnost utvářet názory, inspirovat hnutí a zpochybňovat zavedené normy. V tomto smyslu je klíčové pečlivě prozkoumat, jak Dostihové závodiště Pardubice přispěl k vývoji společnosti v různých aspektech, od politiky a ekonomiky až po uměleckou sféru a individuální projev. Tento článek si klade za cíl osvětlit základní roli, kterou Dostihové závodiště Pardubice hraje v našem každodenním životě, a její vliv na způsob, jakým vnímáme svět kolem nás.
Dostihové závodiště Pardubice
Dostihové závodiště Pardubice je závodiště, na kterém se konají cvalové dostihy. Leží na okraji Pardubic. Dostihová sezóna zde probíhá od května do října. Celková délka dráhy je 2 200 m.[1]
Vznik
V první polovině 19. století přišly u šlechty do módy parforsní hony. Krajina v okolí Pardubic byla pro tyto hony jako stvořená a roku 1838 zde vznikla Parforsní honební společnost.[2] Šlechta se tak začala o Pardubice zajímat a město se stalo společenským centrem. V té době do Čech přicházely z Anglie zprávy o koňských dostizích a v říjnu 1842 byly v Pardubicích uspořádány první překážkové dostihy.[3] V roce 1856 pardubická radnice povolila stavbu závodiště a postoupila Spolku českých pěstitelů koní pozemky, na kterých mělo závodiště vzniknout.[4][5] Zakladatelem a velkým podporovatelem českých dostihů byl hrabě Oktavián Kinský. Po založení britské Velké národní steeplechase v Aintree se staly dostihy módní záležitostí, a tak roku 1874 přišel Český závodní spolek s nápadem uspořádat podobně významný a obtížný dostih i v Pardubicích.[5] Vytvořením nové dostihové dráhy byli pověřeni šlechtici, kteří již měli s dostihovým sportem zkušenosti, Oktavián Kinský, Egon Thurn-Taxis, Emil Fürstenberg a Maxmilián Ugarte.[4][5] Navrhli závodiště, které bylo jedinečné střídáním povrchu dráhy a množstvím přírodních překážek, a dohlíželi na jeho vybudování. Po dokončení stavby se 5. 11. 1874 konal první ročník Velké pardubické, vítězem se stal hřebec Fantome s Georgem Sayersem. Na společenském významu této události přidalo i to, že se konala jen několik dní před návštěvou císaře Františka Josefa I. s manželkou Sissi.[6] Již od prvního ročníku byl nejobávanější překážkou Hlavní příkop, později nazvaný po Egonu Thurn-Taxisovi, který se zasloužil o jeho ponechání v kurzu dostihu.[7]
Historie
1874 – stavba závodiště a první ročník Velké pardubické
1890 – ve Velké pardubické se poprvé prosadil kůň trénovaný českým trenérem (Alphabet, trenér Dobrovský)[8]
1892 – otevřena nová tribuna s restaurací, vážnicí a šatnami pro jezdce[8]
1902 – ve Velké pardubické poprvé zvítězil český žokej (Ulrich Rosák)[9]
1911 – nad závodištěm se poprvé objevilo letadlo, pilotoval ho Eugen Čihák[10]
1985 – provedeny mírné úpravy některých překážek a zaveden přísnější systém kvalifikací, aby se zabránilo účasti koní s nedostatečnou výkonností a snížilo množství pádů[19]
1990 – uspořádán stý ročník Velké pardubické
1992 – davy ochránců zvířat vběhly do dráhy dostihu[20]
1993 – provedeny výrazné úpravy Taxisu a dalších překážek pro zvýšení bezpečnosti
1998 – kvůli otevření nové tribuny byl cílový sloupek přesunut na druhou stranu cílové roviny