Demokratizace

Dnes je Demokratizace tématem, které upoutalo pozornost milionů lidí po celém světě. Díky svému významnému dopadu na různé oblasti života se Demokratizace ukázal jako fenomén, který stojí za to prozkoumat a pochopit do hloubky. Od svých počátků až po současný vývoj zanechal Demokratizace nesmazatelnou stopu ve společnosti, kultuře, politice a technologii. Prostřednictvím tohoto článku se ponoříme do složitosti a dopadů Demokratizace, prozkoumáme jeho mnoho aspektů a jeho vliv na současný svět. Připojte se k nám na této vzrušující cestě objevovat a přemýšlet o Demokratizace v jeho plnosti.

Graf Freedom House ukazující počet národů v různých kategorií v období let 1973-2013.
     Svobodné státy (90)
     Svobodné s větším omezením lidských práv (58)
     Nesvobodné (47)

Demokratizace je proces přechodu stávajícího politického režimu v daném státě směrem k demokracii. Může se jednat o přechod z autoritářského režimu k plné demokracii, přechod od autoritářského politického systému k částečné demokracii nebo přechod od poloautoritářského politického systému v systém demokratický. Podle doslovného významu slova demokratizace jde o změnu ke stavu, ve kterém lid získává větší vládu nad záležitostmi týkající se státu i jeho samotného.

Výsledkem demokratizace může být konsolidace (jako to bylo například u Spojeného království); demokratizace může často podstoupit i reverzní trend (jako tomu bylo v Argentině). Ekonomové občas demokratizaci dávají do souvislosti s jinými veličinami ekonomiky či společnosti (např. růst ekonomiky či ochotu země vstoupit do války). Samotná demokratizace je ovlivněna řadou faktorů, včetně ekonomického rozvoje, dějinami dané země a občanskou společností.

Průvodní jevy a faktory demokratizace

  • Bohatství – míra HDP/hlavu koreluje s mírou demokracie v daném státu a nejbohatší demokracie nikdy nespadly do autoritářství.[1]
  • Vzdělání – též částečně koreluje s demokracií, kdy vzdělanější lidé více šíří prodemokratické a liberální myšlenky. Zvláštním případem je samotné povědomí o situaci v jiných společnostech – filtrování informací (jako např. v Severní Koreji, kde značná část populace věří, že je jejich vlast je ta nejlepší na světě) může být rozhodujícím faktorem v demokratizaci (či jejím selhání)
  • Ekonomický rozvoj – empirický výzkum vede k závěru, že ekonomický rozvoj v zemích jak vytváří podhoubí pro demokratizaci, tak umožňuje demokratizované společnosti zakořenit a ideologicky se stmelit.[1]
  • Přírodní zdroje – existuje tzv. teorie prokletého zdroje (Resource curse theory), která říká, že zemí s bohatými zdroji jedné nebo více surovin (často dominantních natolik, že tvoří většinu jejího vývozu a potažmo bohatství) se často drží autoritářského režimu a proces demokratizace v nich selhává.
  • Střední společenská třída – podle některých modelů[2] demokratizace „sytí“ střední třídu, která v ní vzkvétá a stává se hlavní složkou společnosti, určující to, „co je dobré pro stát“.
  • Sociální rovnost – podle Acemoglu a Robinsona[2] je větší pravděpodobnost, že proces demokratizace zažehne ve společnostech s vyšší nerovností (například Jihoafrická republika) než v zemích s větší společenskou rovností a distribucí bohatství (např. Singapur).
  • Kultura – často převládá (sporně podložený) názor, že některé kultury (např. ta označovaná jako Západní) jsou k demokratizaci náchylnější než některé kultury východní (např. čínská nebo severokorejská).
  • Homogenita společnosti – podle některých prací[3] mají země s vysokou etnickou a kulturní diverzitou větší problémy ustavit demokracii než země více homogenní co do složení svých obyvatel.
  • Předchozí zkušenost s demokracií – o tom, zdali je předchozí zkušenost s demokracií v historii země pro demokratizaci dobrá či špatná, se vedou spory. Podle jednoho názoru by demokratizace „na první pokus“ měla probíhat opatrněji a raději postupně, jiní berou jako příklad Pákistán, který se po zkušenosti s demokratickým režimem uchýlil ke statusu islámské republiky, a na něm tvrdí, že demokratizace po jedné „špatné zkušenosti“ bude vždy bolestivější.
  • Intervence ze zahraničí – může být otevřená a konvenční (vojenská intervence) nebo skrytá (rozvědka, finanční, organizační a jiná podpora revolučních elementů, guerrily, …)
  • Věkové rozložení – podle článku Richard P. Concotta[4] země s větším zastoupením starších lidí (např. Itálie, Japonsko, …) mají větší schopnosti udržet demokratický režim, když už v jejich zemi nastal.

Historické příklady

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Democratization na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b Przeworski, Adam; et al. (2000). Democracy and Development: Political Institutions and Well-Being in the World, 1950-1990. Cambridge: Cambridge University Press.
  2. ↑ a b Acemoglu, Daron; James A. Robinson (2006). Economic Origins of Dictatorship and Democracy. Cambridge: Cambridge University Press.
  3. ↑ Marsha Pripstein Posusney. Authoritatianism in the Middle East: Regimes and Resistance. ed. by Marsha Pripstein Posusney and Michele Penner Angrist (Lynne Rienner Publishers Inc., USA, 2005)
  4. ↑ http://www.foreignpolicy.com/story/cms.php?story_id=4174[nedostupný zdroj]

Související články

Externí odkazy