Deerhound
V tomto článku prozkoumáme a analyzujeme dopad Deerhound na různé aspekty naší společnosti a každodenního života. Deerhound je v poslední době předmětem zájmu a debat, vyvolává kontroverze a probouzí zájem různých skupin populace. Od svého vzniku Deerhound generuje spekulace, teorie a úvahy o svém vlivu v různých oblastech, od ekonomie po kulturu. Prostřednictvím tohoto článku se budeme snažit osvětlit různé úhly pohledu a perspektivy kolem Deerhound s cílem poskytnout našim čtenářům širokou a obohacující vizi tohoto fenoménu.
| Deerhound | |
|---|---|
| Základní informace | |
| Země původu |  Skotsko |
| Tělesná charakteristika | |
| Hmotnost | psi: 45,5 kg feny: 36,5 kg |
| Výška* | psi: min. 76 cm feny: min. 71 cm |
| Barva | tmavě modrošedá, odstíny šedé, žíhaná, žlutá, pískově červená, červenohnědá |
| Klasifikace a standard | |
| Skupina FCI | 10 Chrti a příbuzná plemena |
| Sekce FCI | 2 Hrubosrstí chrti |
| FCI | standard |
| * výška uváděna v kohoutku | |
Deerhound neboli skotský jelení pes je plemeno psa pocházející z Velké Británie.
Svým vzhledem je podobný irskému vlkodavovi, oproti němu se ale především odlišuje štíhlejší stavbou těla, proto se také podle F.C.I. zařazuje mezi hrubosrsté chrty.
Dožívá se průměrně 11-12 let.
Historie
Jedná se velmi starobylou rasu, původem ze Skotska. Jak uvádí anglický název (deer = jelen, hound = honič, pes), jedná se o plemeno původně využívané pro lov vysoké zvěře.
V dobách středověku nesměl tohoto psa vlastnit nikdo z nižší společenské třídy než hrabě. S postupujícím časem byla ale vysoká zvěř díky štvanicím pořádaných na dvorech šlechty téměř vyhubena, a proto se v Anglii a jižním Skotsku rozšířil útlejší hladkosrstý greyhound, který byl vhodný pro lov zajíců. Jediným místem s výskytem vysoké zvěře ve Velké Británii se stala Skotská vysočina, proto i zde se toto plemeno zachovalo a jeho sláva mohla o několik let později znovu spatřit světlo světa.
Stalo se tomu tak roku 1825, kdy se Archibald a Duncan McNeillovi rozhodli s obnovou této ušlechtilé rasy. Svůj chov zahájili na dvou psech (Buscarovi a Branovi) a dvou fenách (Runě a Cavak). Zvláštností je, že všichni 4 psi byli údajně pískové barvy, i když se tato barva v dnešních chovech už nevyskytuje.
Nejslavnější deerhoundi
- Maida – Fena sira Waltera Scotta, známého anglického literáta. Byla křížencem (matka deerhound, otec pyrenejský horský pes).
- Solomon, Hector a Bran – Psi královny Viktorie; jsou také na obrazu sira Landseera.
- Keildar – Další ze psů královny Viktorie, který posloužil kapitánu Grahamovi k znovuutváření irského vlkodava.
Chování a temperament
Díky své stavbě těla zanechává dojem velmi hbitého a vytrvalého psa – a tím i skutečně je. Kombinace síly, hbitosti a vytrvalosti je nemírně důležitá k uštvání jelena, pro které se dříve používali. Ale i přes všechny tyto vlastnosti si zachovává dojem důstojného a šlechtického psa. Je laskavý, přátelský, poslušný a velmi učenlivý. Nikdy nebývá podezřívavý nebo agresivní a vždy si zachovává důstojný a vznešený vzhled, podobně jako irský vlkodav.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Deerhound na Wikimedia Commons - Skotský jelení pes Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine. - Psí rasy Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine.
