V tomto článku podrobně prozkoumáme Davit Chachaleišvili a jeho dopad na moderní společnost. Davit Chachaleišvili je již léta předmětem diskusí a studií a jeho účinky lze pozorovat v různých aspektech každodenního života. Od svého vzniku až po současný vliv Davit Chachaleišvili utvářel způsob, jakým interagujeme, myslíme a chováme se. Prostřednictvím komplexní analýzy prozkoumáme, jak se Davit Chachaleišvili vyvíjel v průběhu času a jaké důsledky to má pro budoucnost. Tento článek poskytne hluboký a zasvěcený pohled na Davit Chachaleišvili a jeho význam v současném světě.
Davit Chachaleišvili (gruzínsky დავით ხახალეიშვილი), (28. února 1971 Kutaisi, Sovětský svaz – 11. ledna 2021) byl reprezentant Sovětského svazu a Gruzie v judu a sambu. Byl olympijským vítězem z roku 1992.
Sportovní kariéra
S judem začínal v 8 letech v rodném městě pod vedením Omara Merabišviliho. Po dvou titulech mistra Evropy v juniorech se v roce 1989 stal členem sovětské reprezentace. V roce 1992 se stal hlavním aktérem často složité sportovní politiky. Trenér Sovětů Vladimir Kaplin měl v těžké váze svého favorita Sergeje Kosorotova. Kosorotov dosahoval velmi dobrých výsledků a měl reprezentovat Společenství nezávislých států na olympijských hrách v Barceloně, i když měl s Chachaleišvilim zápornou bilanci. Do hry tak vstoupila zákulisní hra funkcionářů, kteří přiměli Kaplina přehodnotit svojí nominaci na základě dodatečného zápasu. Chachaleišvili Kosorotova porazil a na olympijské hry v roce 1992 nakonec odcestoval. Při úvodním ceremoniálu byl vlajkonošem gruzínské vlajky[1] a svoje vystoupení na hrách ozdobil ziskem zlaté olympijské medaile, když ve finále přejel na wazari-ippon Japonce Ogawu.
V roce 1993 potvrdil olympijskou formu ziskem medailí z mistrovství světa a Evropy, ale v dalších letech na něho dolehla ekonomická krize postsovětských zemí. Peníze na přípravu sehnal až s blížícími se olympijskými hrami v Atlantě. V roce 1996 se vrátil v plné síle a patřil k hlavním favoritům na olympijských hrách. Jenže k schylovanému finále mezi ním a Francouzem Davidem Douilletem nakonec nedošlo z těžko uvěřitelných důvodů. Na předzápasové vážení dorazil pozdě[2] a byl z olympijského turnaje diskvalifikován. Tato sportovní tragédie na něm zanechala stopu v podobě nezájmu dále zápasit. Chuť si nespravil ani ziskem titulu mistra světa v sambu. V roce 1997 se navíc nepohodl se staronovým trenérem Chabarelim a ukončil sportovní kariéru. V roce 1999 se ještě pokusil o návrat, ale bez lepšího výsledku. Věnoval se politické činnosti.
Vyznamenání
Výsledky
Váhové kategorie
Bez rozdílu vah
Podrobnější výsledky
Olympijské hry
Mistrovství světa
Mistrovství Evropy
Reference
- ↑ Mezinárodní olympijský výbor povolil Společenství nezávislých států aby jejich zástupci směli nastupovat pod vlajkami svých zemí a v případě vítězství hrála jejich národní hymna.
- ↑ Vedoucí výpravy údajně špatně pochopil místo vážení a jel s ním na jiné místo.
- ↑ President Margvelashvili Awards Presidential Order of Excellence to Olympic Champions. president.gov.ge . . Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
Externí odkazy
Judo na LOH
.svg){kind=small}
Khalifa Diouf
Frank Moreno
Rafał Kubacki
Imre Csősz
Naoja Ogawa
Alexandru Lungu
Liou Šeng-kang
Harry Van Barneveld
Kim Kon-su
Frank Möller
David Douillet
Indrek Pertelson
Ernesto Pérez
Damjan Stojkov.svg){kind=small}
Ruslan Šarapov
Igor Muller
Sergej Kosorotov
Charalabos Papajoanu
Dennis van der Geest
