Daviscupový tým Finska

V tomto článku prozkoumáme téma Daviscupový tým Finska do hloubky, prozkoumáme jeho původ, jeho dopad na současnou společnost a jeho význam v různých oblastech každodenního života. Abychom tomuto fenoménu lépe porozuměli, ponoříme se do jeho historie, analyzujeme různé perspektivy a dáme hlas odborníkům v oboru. Na těchto stránkách vyzývám čtenáře, aby přemýšlel o Daviscupový tým Finska z různých úhlů pohledu a zpochybnil své vlastní předpojaté představy o něm. Doufám, že se tento článek prokáže jako zdroj znalostí a inspirace a že přispěje k obohacení dialogu kolem Daviscupový tým Finska.

Finsko
KapitánJarkko Nieminen
Žebříček ITF10.
Nejvýše v žebříčku10. (18. března 2024)
Barvy      modrá
      bílá
Týmové statistiky
Poprvé v soutěži1928
Odehraných ročníků79
Zápasů celkem143 (61–82)
Roky ve Světové skupině4 (7–6)
Nejlepší umístěnísemifinále (2023)
Hráčské rekordy
Nejvíce výher, celkemJarkko Nieminen (63–27)
Nejvíce výher, dvouhraJarkko Nieminen (48–11)
Nejvíce výher, čtyřhraHenri Kontinen (16–6)
Nejlepší párKontinen / Nieminen (9–3)
Nejvíce zápasůJarkko Nieminen (35)
Nejvíce odehraných letJarkko Nieminen (18)
Údaje v infoboxu aktuální k září 2024

Daviscupový tým Finska reprezentuje Finsko v Davisově poháru od roku 1928 pod vedením národního tenisového svazu Suomen Tennisliitto.

V době existence jediné Světové skupiny mezi lety 1981–2018 hráli Fini její kvalifikaci v letech 1990, 1999 a 2002. Do nejvyšší úrovně soutěže však nikdy nepostoupili. Po vzniku finálového turnaje v roce 2019 se do závěrečné fáze poprvé probojovali v roce 2023, kdy dosáhli maxima účastí ve světovém semifinále.

Týmovým statistikám vévodí bývalý třináctý hráč světa Jarkko Nieminen, který dosáhl nejvyššího počtu vítězných utkání i dvouher a odehrál nejvyšší počet 35 mezistátních zápasů v osmnácti ročnících.

Historie

Finsko v soutěži debutovalo v roce 1928. V evropském pásmu nejdříve porazilo Jugoslávii, ale ve druhém kole nestačilo na Velkou Británii. Pásmové čtvrtfinále si poprvé zahrálo v roce 1968. Fakticky se jednalo o druhé kolo jedné ze dvou zón, do nichž bylo evropské pásmo po nárůstu účastnických zemí rozděleno. Opět v něm podlehlo Velké Británii.

V roce 1981, kdy byl zaveden formát Světové skupiny, hráli Fini poprvé zonální semifinále evropského pásma. V Helsinkách ale podlehli Nizozemsku. Shodný scénář se zopakoval i v následujícím ročníku 1982, kdy je do zonálního finále nepustili Irové dublinskou výhrou. Do samotné kvalifikace o účast ve Světové skupině zasáhli v letech 1990, 1999 a 2002. Postupně je však vyřadily Švédsko, Itálie a potřetí Nizozemsko.[1]

Po zavedení finálového turnaje v roce 2019 se do něj finský výběr kvalifikoval v ročníku 2023 po výhře v Espoo nad Argentinou.[2] Postupem do světového semifinále přes obhájce titulu z Kanady vytvořil nové maximum v soutěži. Mezi posledními čtyřmi výběry však Finové podlehli Austrálii, když Otto Virtanen i Emil Ruusuvuori prohráli dvouhry.[3]

Statistiky

Hráčským týmovým statistikám vévodí bývalý třináctý hráč žebříčku Jarkko Nieminen, který vyhrál celkově 63 utkání včetně nejvyššího počtu 38 dvouher v rámci 35 mezistátních zápasů. Do prvního střetnutí nastoupil v kvalifikaci Světové skupiny 1999 proti Itálii, v níž podlehl Gaudenzimu. Reprezentační kariéru uzavřel 2. skupinou euroafrické zóny 2016 proti Dánsku. Odehrál tak nejvyšší počet osmnácti ročníků soutěže. Rekordní počet 16 čtyřher vyhrál Henri Kontinen.[4]

Minimálně dvacet vyhraných zápasů zaznamenali Tuomas Ketola, Jarkko Nieminen, Henri Kontinen, Leo Palin a Olli Rahnasto. V 16 letech a 165 dnech se právě Rahnasto stal nejmladším Finem, který zasáhl do soutěže, když v červnu 1982 nastoupil do dvouhry evropského pásma proti Řecku. Naopak jako nejstarší utkání odehrál Sakari Salo ve 43 letech a 133 dnech, když se představil ve čtyřhře květnového prvního kola evropského pásma 1962 proti Sovětskému svazu.[4]

Nejdelší finské utkání trvalo 4 hodiny a 35 minut. Ve druhém kole 2. skupiny euroafrické zóny 2013 v něm Harri Heliövaara porazil Ira Jamese McGeeho po pětisetovém průběhu 4–6, 6–4, 7–6, 6–7 a 6–4. Nejvyšší počet 240 gamů Fini odehráli v úvodním kole 1. skupiny euroafrické zóny 2010 proti Polsku, s výsledkem zápasů 3:2. Dvě z pěti sopotských utkání měla pětisetový a dvě čtyřsetový průběh. Obrat se stavu 0:2 na zápasy se Finsku podařil dvakrát, a to ve druhé euroafrické skupině 1997 s Řeckem a poté i s Polskem.[4]

Přehled zápasů

2010–2019

Rok úroveň[4] datum místo soupeř skóre výsledek
2010 1. skupina zóny Evropy a Afriky, 1. kolo 5.–7. března Sopoty, Polsko Polsko Polsko 3–2 výhra
1. skupina zóny Evropy a Afriky, 2. kolo 7.–9. května Pretorie, Jižní Afrika Jižní Afrika Jižní Afrika 0–5 výhra
2011 1. skupina zóny Evropy a Afriky, 1. kolo 4.–6. března Lublaň, Slovinsko Slovinsko Slovinsko 2–3 prohra
1. skupina zóny Evropy a Afriky, 1. kolo baráže 16.–18. září Espoo, Finsko Polsko Polsko 3–2 výhra
2012 1. skupina zóny Evropy a Afriky, 1. kolo 10.–12. února 's-Hertogenbosch, Nizozemsko Nizozemsko Nizozemsko 0–5 prohra
1. skupina zóny Evropy a Afriky, 1. kolo baráže 14.–16. září Kluž, Rumunsko Rumunsko Rumunsko 2–3 prohra
1. skupina zóny Evropy a Afriky, 2. kolo baráže 19.–21. října Helsinky, Finsko Dánsko Dánsko 1–4 prohra
2013 2. skupina zóny Evropy a Afriky, 1. kolo 1.–3. února Sofie, Bulharsko Bulharsko Bulharsko 3–2 výhra
2. skupina zóny Evropy a Afriky, 2. kolo 5.–7. dubna Dublin, Irsko Irsko Irsko 3–2 výhra
2. skupina zóny Evropy a Afriky, baráž 13.–15. září Riga, Lotyšsko Lotyšsko Lotyšsko 2–3 prohra
2014 2. skupina zóny Evropy a Afriky, 1. kolo 31. ledna – 2. února Helsinky, Finsko Bulharsko Bulharsko 3–2 výhra
2. skupina zóny Evropy a Afriky, 2. kolo 4.–6. dubna Helsinky, Finsko Bosna a Hercegovina Bosna a Hercegovina 2–3 prohra
2015 2. skupina zóny Evropy a Afriky, 1. kolo 6.–8. března Roquebrune-Cap-Martin, Francie Monako Monako 3–2 výhra
2. skupina zóny Evropy a Afriky, 2. kolo 17.–19. července Viana do Castelo, Portugalsko Portugalsko Portugalsko 1–4 prohra
2016 2. skupina zóny Evropy a Afriky, 1. kolo 4.–6. března Kittilä, Finsko Zimbabwe Zimbabwe 4–1 výhra
2. skupina zóny Evropy a Afriky, 2. kolo 15.–17. července Kongens Lyngby, Dánsko Dánsko Dánsko 2–3 prohra
2017 2. skupina zóny Evropy a Afriky, 1. kolo 3.–5. února Tbilisi, Gruzie Gruzie Gruzie 2–3 prohra
2. skupina zóny Evropy a Afriky, 1. kolo baráže 7.–9. dubna Hanko, Finsko Madagaskar Madagaskar 3–2 výhra
2018 2. skupina zóny Evropy a Afriky, 1. kolo 3.–4. února Tunis, Tunisko Tunisko Tunisko 3–2 výhra
2. skupina zóny Evropy a Afriky, 2. kolo 7.–8. dubna Helsinky, Finsko Litva Litva 3–2 výhra
2. skupina zóny Evropy a Afriky, baráž 14.–15. září Káhira, Egypt Egypt Egypt 3–2 výhra
2019 1. skupina zóny Evropy a Afriky, baráž 13.–14. září Helsinky, Finsko Rakousko Rakousko 2–3 prohra

2020–2029

Rok úroveň[4] datum místo povrch soupeř skóre výsledek
2021 1. světová skupina, baráž 6.–7. března 2020 Metepec, Mexiko antuka Mexiko Mexiko 3–2 prohra
1. světová skupina 17.–18. září 2021 Espoo, Finsko tvrdý (h) Indie Indie 3–1 výhra
2022 Kvalifikační kolo 4.–5. března Espoo, Finsko tvrdý (h) Belgie Belgie 2–3 prohra
1. světová skupina 16.–17. září Espoo, Finsko tvrdý (h) Nový Zéland Nový Zéland 5–0 výhra
2023 Kvalifikační kolo 4.–5. února Espoo, Finsko tvrdý (h) Argentina Argentina 3–1 výhra
Finálový turnaj, základní skupina 12. září Split, Chorvatsko tvrdý (h) Nizozemsko Nizozemsko 1–2 prohra
15. září Chorvatsko Chorvatsko 2–1 výhra
16. září USA Spojené státy 3–0 výhra
Finálový turnaj, čtvrtfinále 21. listopadu Málaga, Španělsko tvrdý (h) Kanada Kanada 2–1 výhra
Finálový turnaj, semifinále 24. listopadu Austrálie Austrálie 0–2 prohra
2024 Kvalifikační kolo 2.–3. února Turku, Finsko tvrdý (h) Portugalsko Portugalsko 3–1 výhra
Finálový turnaj, základní skupina 11. září Manchester, Spojené království tvrdý (h) Spojené království Velká Británie 1–2 prohra
12. září Kanada Kanada 0–3 prohra
14. září Argentina Argentina 0–3 prohra

Složení týmu

Rok Členové týmu
2023 Emil Ruusuvuori Otto Virtanen Patrick Kaukovalta Harri Heliövaara
Patrik Niklas-Salminen —
2024 Emil Ruusuvuori Otto Virtanen Eero Vasa Harri Heliövaara
Patrik Niklas-Salminen Patrick Kaukovalta —

Odkazy

Reference

  1. ↑ SALOMAA, Tomi. Historiaa! Suomi jyräsi Davis Cupin finaaliturnaukseen. Iltalehti . 2023-02-05 . Dostupné online. (finsky) 
  2. ↑ Davis Cup: Finland eliminates Argentina. All Things Nordic . 2023 . Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ ROBERTS, Matt. Finland v Australia: De Minaur sets up second straight Davis Cup final for Aussies. Davis Cup . 2023-11-24 . Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ a b c d e Finland . Davis Cup . Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

Davis Cup
Vítěz 2024: Itálie Itálie
Finále 2024

Argentina Argentina • Austrálie Austrálie • Belgie Belgie • Brazílie Brazílie • Česko Česko • Finsko Finsko • Francie Francie • Chile Chile • Kanada Kanada • Itálie Itálie • Německo Německo • Nizozemsko Nizozemsko • Slovensko Slovensko • USA Spojené státy • Španělsko Španělsko • Spojené království Velká Británie

Ročníky

1900 • 1902 • 1903 • 1904 • 1905 • 1906 • 1907 • 1908 • 1909 • 1911 • 1912 • 1913 • 1914 • 1919 • 1920 • 1921 • 1922 • 1923 • 1924 • 1925 • 1926 • 1927 • 1928 • 1929 • 1930 • 1931 • 1932 • 1933 • 1934 • 1935 • 1936 • 1937 • 1938 • 1939 • 1946 • 1947 • 1948 • 1949 • 1950 • 1951 • 1952 • 1953 • 1954 • 1955 • 1956 • 1957 • 1958 • 1959 • 1960 • 1961 • 1962 • 1963 • 1964 • 1965 • 1966 • 1967 • 1968 • 1969 • 1970 • 1971 • 1972 • 1973 • 1974 • 1975 • 1976 • 1977 • 1978 • 1979 • 1980 • 1981 • 1982 • 1983 • 1984 • 1985 • 1986 • 1987 • 1988 • 1989 • 1990 • 1991 • 1992 • 1993 • 1994 • 1995 • 1996 • 1997 • 1998 • 1999 • 2000 • 2001 • 2002 • 2003 • 2004 • 2005 • 2006 • 2007 • 2008 • 2009 • 2010 • 2011 • 2012 • 2013 • 2014 • 2015 • 2016 • 2017 • 2018 • 2019 • 2020 • 2021 • 2022 • 2023 • 2024 • 2025

Historie Davis Cupu • žebříček ITF