V tomto článku prozkoumáme téma Daviscupový tým Finska do hloubky, prozkoumáme jeho původ, jeho dopad na současnou společnost a jeho význam v různých oblastech každodenního života. Abychom tomuto fenoménu lépe porozuměli, ponoříme se do jeho historie, analyzujeme různé perspektivy a dáme hlas odborníkům v oboru. Na těchto stránkách vyzývám čtenáře, aby přemýšlel o Daviscupový tým Finska z různých úhlů pohledu a zpochybnil své vlastní předpojaté představy o něm. Doufám, že se tento článek prokáže jako zdroj znalostí a inspirace a že přispěje k obohacení dialogu kolem Daviscupový tým Finska.
Finsko | |
---|---|
![]() | |
Kapitán | Jarkko Nieminen |
Žebříček ITF | 10. |
Nejvýše v žebříčku | 10. (18. března 2024) |
Barvy | modrá bílá |
Týmové statistiky | |
Poprvé v soutěži | 1928 |
Odehraných ročníků | 79 |
Zápasů celkem | 143 (61–82) |
Roky ve Světové skupině | 4 (7–6) |
Nejlepší umístění | semifinále (2023) |
Hráčské rekordy | |
Nejvíce výher, celkem | Jarkko Nieminen (63–27) |
Nejvíce výher, dvouhra | Jarkko Nieminen (48–11) |
Nejvíce výher, čtyřhra | Henri Kontinen (16–6) |
Nejlepší pár | Kontinen / Nieminen (9–3) |
Nejvíce zápasů | Jarkko Nieminen (35) |
Nejvíce odehraných let | Jarkko Nieminen (18) |
Údaje v infoboxu aktuální k září 2024 |
Daviscupový tým Finska reprezentuje Finsko v Davisově poháru od roku 1928 pod vedením národního tenisového svazu Suomen Tennisliitto.
V době existence jediné Světové skupiny mezi lety 1981–2018 hráli Fini její kvalifikaci v letech 1990, 1999 a 2002. Do nejvyšší úrovně soutěže však nikdy nepostoupili. Po vzniku finálového turnaje v roce 2019 se do závěrečné fáze poprvé probojovali v roce 2023, kdy dosáhli maxima účastí ve světovém semifinále.
Týmovým statistikám vévodí bývalý třináctý hráč světa Jarkko Nieminen, který dosáhl nejvyššího počtu vítězných utkání i dvouher a odehrál nejvyšší počet 35 mezistátních zápasů v osmnácti ročnících.
Finsko v soutěži debutovalo v roce 1928. V evropském pásmu nejdříve porazilo Jugoslávii, ale ve druhém kole nestačilo na Velkou Británii. Pásmové čtvrtfinále si poprvé zahrálo v roce 1968. Fakticky se jednalo o druhé kolo jedné ze dvou zón, do nichž bylo evropské pásmo po nárůstu účastnických zemí rozděleno. Opět v něm podlehlo Velké Británii.
V roce 1981, kdy byl zaveden formát Světové skupiny, hráli Fini poprvé zonální semifinále evropského pásma. V Helsinkách ale podlehli Nizozemsku. Shodný scénář se zopakoval i v následujícím ročníku 1982, kdy je do zonálního finále nepustili Irové dublinskou výhrou. Do samotné kvalifikace o účast ve Světové skupině zasáhli v letech 1990, 1999 a 2002. Postupně je však vyřadily Švédsko, Itálie a potřetí Nizozemsko.[1]
Po zavedení finálového turnaje v roce 2019 se do něj finský výběr kvalifikoval v ročníku 2023 po výhře v Espoo nad Argentinou.[2] Postupem do světového semifinále přes obhájce titulu z Kanady vytvořil nové maximum v soutěži. Mezi posledními čtyřmi výběry však Finové podlehli Austrálii, když Otto Virtanen i Emil Ruusuvuori prohráli dvouhry.[3]
Hráčským týmovým statistikám vévodí bývalý třináctý hráč žebříčku Jarkko Nieminen, který vyhrál celkově 63 utkání včetně nejvyššího počtu 38 dvouher v rámci 35 mezistátních zápasů. Do prvního střetnutí nastoupil v kvalifikaci Světové skupiny 1999 proti Itálii, v níž podlehl Gaudenzimu. Reprezentační kariéru uzavřel 2. skupinou euroafrické zóny 2016 proti Dánsku. Odehrál tak nejvyšší počet osmnácti ročníků soutěže. Rekordní počet 16 čtyřher vyhrál Henri Kontinen.[4]
Minimálně dvacet vyhraných zápasů zaznamenali Tuomas Ketola, Jarkko Nieminen, Henri Kontinen, Leo Palin a Olli Rahnasto. V 16 letech a 165 dnech se právě Rahnasto stal nejmladším Finem, který zasáhl do soutěže, když v červnu 1982 nastoupil do dvouhry evropského pásma proti Řecku. Naopak jako nejstarší utkání odehrál Sakari Salo ve 43 letech a 133 dnech, když se představil ve čtyřhře květnového prvního kola evropského pásma 1962 proti Sovětskému svazu.[4]
Nejdelší finské utkání trvalo 4 hodiny a 35 minut. Ve druhém kole 2. skupiny euroafrické zóny 2013 v něm Harri Heliövaara porazil Ira Jamese McGeeho po pětisetovém průběhu 4–6, 6–4, 7–6, 6–7 a 6–4. Nejvyšší počet 240 gamů Fini odehráli v úvodním kole 1. skupiny euroafrické zóny 2010 proti Polsku, s výsledkem zápasů 3:2. Dvě z pěti sopotských utkání měla pětisetový a dvě čtyřsetový průběh. Obrat se stavu 0:2 na zápasy se Finsku podařil dvakrát, a to ve druhé euroafrické skupině 1997 s Řeckem a poté i s Polskem.[4]
Rok | úroveň[4] | datum | místo | soupeř | skóre | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
2010 | 1. skupina zóny Evropy a Afriky, 1. kolo | 5.–7. března | Sopoty, Polsko | ![]() |
3–2 | výhra |
1. skupina zóny Evropy a Afriky, 2. kolo | 7.–9. května | Pretorie, Jižní Afrika | ![]() |
0–5 | výhra | |
2011 | 1. skupina zóny Evropy a Afriky, 1. kolo | 4.–6. března | Lublaň, Slovinsko | ![]() |
2–3 | prohra |
1. skupina zóny Evropy a Afriky, 1. kolo baráže | 16.–18. září | Espoo, Finsko | ![]() |
3–2 | výhra | |
2012 | 1. skupina zóny Evropy a Afriky, 1. kolo | 10.–12. února | 's-Hertogenbosch, Nizozemsko | ![]() |
0–5 | prohra |
1. skupina zóny Evropy a Afriky, 1. kolo baráže | 14.–16. září | Kluž, Rumunsko | ![]() |
2–3 | prohra | |
1. skupina zóny Evropy a Afriky, 2. kolo baráže | 19.–21. října | Helsinky, Finsko | ![]() |
1–4 | prohra | |
2013 | 2. skupina zóny Evropy a Afriky, 1. kolo | 1.–3. února | Sofie, Bulharsko | ![]() |
3–2 | výhra |
2. skupina zóny Evropy a Afriky, 2. kolo | 5.–7. dubna | Dublin, Irsko | ![]() |
3–2 | výhra | |
2. skupina zóny Evropy a Afriky, baráž | 13.–15. září | Riga, Lotyšsko | ![]() |
2–3 | prohra | |
2014 | 2. skupina zóny Evropy a Afriky, 1. kolo | 31. ledna – 2. února | Helsinky, Finsko | ![]() |
3–2 | výhra |
2. skupina zóny Evropy a Afriky, 2. kolo | 4.–6. dubna | Helsinky, Finsko | ![]() |
2–3 | prohra | |
2015 | 2. skupina zóny Evropy a Afriky, 1. kolo | 6.–8. března | Roquebrune-Cap-Martin, Francie | ![]() |
3–2 | výhra |
2. skupina zóny Evropy a Afriky, 2. kolo | 17.–19. července | Viana do Castelo, Portugalsko | ![]() |
1–4 | prohra | |
2016 | 2. skupina zóny Evropy a Afriky, 1. kolo | 4.–6. března | Kittilä, Finsko | ![]() |
4–1 | výhra |
2. skupina zóny Evropy a Afriky, 2. kolo | 15.–17. července | Kongens Lyngby, Dánsko | ![]() |
2–3 | prohra | |
2017 | 2. skupina zóny Evropy a Afriky, 1. kolo | 3.–5. února | Tbilisi, Gruzie | ![]() |
2–3 | prohra |
2. skupina zóny Evropy a Afriky, 1. kolo baráže | 7.–9. dubna | Hanko, Finsko | ![]() |
3–2 | výhra | |
2018 | 2. skupina zóny Evropy a Afriky, 1. kolo | 3.–4. února | Tunis, Tunisko | ![]() |
3–2 | výhra |
2. skupina zóny Evropy a Afriky, 2. kolo | 7.–8. dubna | Helsinky, Finsko | ![]() |
3–2 | výhra | |
2. skupina zóny Evropy a Afriky, baráž | 14.–15. září | Káhira, Egypt | ![]() |
3–2 | výhra | |
2019 | 1. skupina zóny Evropy a Afriky, baráž | 13.–14. září | Helsinky, Finsko | ![]() |
2–3 | prohra |
Rok | úroveň[4] | datum | místo | povrch | soupeř | skóre | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|
2021 | 1. světová skupina, baráž | 6.–7. března 2020 | Metepec, Mexiko | antuka | ![]() |
3–2 | prohra |
1. světová skupina | 17.–18. září 2021 | Espoo, Finsko | tvrdý (h) | ![]() |
3–1 | výhra | |
2022 | Kvalifikační kolo | 4.–5. března | Espoo, Finsko | tvrdý (h) | ![]() |
2–3 | prohra |
1. světová skupina | 16.–17. září | Espoo, Finsko | tvrdý (h) | ![]() |
5–0 | výhra | |
2023 | Kvalifikační kolo | 4.–5. února | Espoo, Finsko | tvrdý (h) | ![]() |
3–1 | výhra |
Finálový turnaj, základní skupina | 12. září | Split, Chorvatsko | tvrdý (h) | ![]() |
1–2 | prohra | |
15. září | ![]() |
2–1 | výhra | ||||
16. září | ![]() |
3–0 | výhra | ||||
Finálový turnaj, čtvrtfinále | 21. listopadu | Málaga, Španělsko | tvrdý (h) | ![]() |
2–1 | výhra | |
Finálový turnaj, semifinále | 24. listopadu | ![]() |
0–2 | prohra | |||
2024 | Kvalifikační kolo | 2.–3. února | Turku, Finsko | tvrdý (h) | ![]() |
3–1 | výhra |
Finálový turnaj, základní skupina | 11. září | Manchester, Spojené království | tvrdý (h) | ![]() |
1–2 | prohra | |
12. září | ![]() |
0–3 | prohra | ||||
14. září | ![]() |
0–3 | prohra |
Rok | Členové týmu | |||
---|---|---|---|---|
2023 | Emil Ruusuvuori | Otto Virtanen | Patrick Kaukovalta | Harri Heliövaara |
Patrik Niklas-Salminen | — | |||
2024 | Emil Ruusuvuori | Otto Virtanen | Eero Vasa | Harri Heliövaara |
Patrik Niklas-Salminen | Patrick Kaukovalta | — |