V dnešním světě je Darmošlapové tématem, které upoutalo pozornost milionů lidí po celém světě. Od svého dopadu na společnost až po důsledky v ekonomické a politické sféře je Darmošlapové tématem, které nenechává nikoho lhostejným. Jak se vyvíjí a vyvíjí, názory na Darmošlapové se pohybují od obdivu po kontroverzi, což vyvolává vášnivé debaty a vyvolává hluboké úvahy. V tomto článku budeme analyzovat různé aspekty Darmošlapové a prozkoumáme jeho význam v životech lidí a také jeho vliv na společnost jako celek.
Darmošlapové | |
---|---|
Základní informace | |
Původní název | I vitelloni |
Země původu | ![]() ![]() |
Jazyk | italština |
Délka | 100 min |
Žánry | příběh o dospívání filmová komedie filmové drama |
Scénář | Federico Fellini Ennio Flaiano Tullio Pinelli |
Režie | Federico Fellini |
Obsazení a filmový štáb | |
Hlavní role | Alberto Sordi Franco Fabrizi Franco Interlenghi Leopoldo Trieste Leonora Ruffo … více na Wikidatech |
Produkce | Lorenzo Pegoraro |
Hudba | Nino Rota |
Kamera | Otello Martelli |
Střih | Rolando Benedetti |
Výroba a distribuce | |
Premiéra | 1953 |
Distribuce | Janus Films Netflix |
Darmošlapové na ČSFD, Kinoboxu, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Darmošlapové (v italském originále I Vitelloni) je italský černobílý film režiséra Federica Felliniho z roku 1953. Scénář napsali Fellini a Ennio Flaiano. Hlavní role v tomto komediálním dramatu vytvořili Franco Interlenghi, Alberto Sordi, Franco Fabrizi, Leopoldo Trieste a režisérův bratr Riccardo Fellini. Zajímavostí je, že ve filmu si zahrála i české herečka Lída Baarová. Hudbu napsal Nino Rota.
Film vypráví o pěti mladých mužích, kteří žijí v malém pobřežním městečku a nevědí, co se životem. Bezcílně se potulují po ulicích, sní o ženách a velkoměstě, ale nikdy se neodhodlají k žádnému činu, s výjimkou několika výtržností. Zůstávají pasivní a v područí svých matek. Film má ovšem částečně šťastný konec, když se aspoň jeden z hrdinů, nejmladší Moraldo, v závěru odhodlá svůj život změnit a opouští maloměsto ve vlaku. Film bývá označován za neorealistické dílo. V roce 1953 získal Stříbrného lva za nejlepší režii na Filmové festivalu v Benátkách. Fellini a Flaiano za něj byli nominováni na Oscara za nejlepší původní scénář, byť až v roce 1958, kdy se film dostal do americké distribuce.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku I Vitelloni na anglické Wikipedii.