V tomto článku se ponoříme do fascinujícího světa Daniel Romanovič Haličský, prozkoumáme jeho původ, jeho dopad na dnešní společnost a jeho význam v různých oblastech. Od svých počátků až do současnosti hrál Daniel Romanovič Haličský zásadní roli v dějinách lidstva, ovlivnil kulturně i technologicky. V tomto směru budeme do hloubky analyzovat jeho vývoj, jeho důsledky a to, jak formoval náš způsob chápání světa. Kromě toho se ponoříme do jeho možných budoucích důsledků a nabídneme širokou a komplexní vizi tohoto zajímavého fenoménu, který nadále přitahuje pozornost milionů lidí po celém světě.
Daniel Haličský | |
---|---|
![]() | |
Narození | 1201 Halyč |
Úmrtí | 1264 (ve věku 62–63 let) Chełm |
Místo pohřbení | Basilica of the Birth of the Virgin Mary |
Povolání | panovník |
Titul | volyňský kníže, haličský kníže, ruský král (rex Russiae) |
Choť | 1. Anna Mstislavna, dcera Mstislava Mstislaviče Udatného 2. neteř litevského knížete Mindaugase |
Děti | Iraklij Daniilovič
Lev Daniilovič Švarn Daniilovič Roman Daniiiovič Švarn Daniilovič Perejaslava Daniilovna Anastasija Daniilovna Sofja Daniilovna |
Rodiče | Roman Veliký a Anna Eufrosina |
Příbuzní | Vasilko Romanovič (bratr) |
Funkce | kyjevský kníže Kingdom of Rus' |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Daniil Romanovič Haličský (ukrajinsky Данило Романович (Галицький), Danylo Romanovyč Halyckyj; 1201, Halyč – 1264, Chełm/Cholm), zvaný též prostě král Daniel (король Данило, korol Danylo), byl haličským, volyňským a dočasně i velikým kyjevským knížetem a roku 1253 byl korunován jako jediný z rurikovských vládců ruským králem (rex Russiae, 1253–1264), což představuje významný fenomén pro současnou ukrajinskou národní identitu.
V době, kdy zanikl původní ruský stát, v moderní historiografii nazývaný Kyjevská Rus, se projevil jako jeden z nejvýznamnějších rurikovských panovníků. Od útlého věku musel bojovat o zděděné země, Halič a Volyň, ze kterých se mu nakonec podařilo vytvořit jednotný celek. Později se potýkal s mongolskou invazí, v důsledku spolupráce s papežskou kurií získal královský titul, a po vymření Babenberků po mužské linii roku 1246 se dokonce pokusil prosadit ve spolupráci s uherským králem Bélou IV. ve střední Evropě, což se mu však nepodařilo.[1]
Ve Lvově, za jehož zakladatele je považován, po něm bylo pojmenováno mezinárodní letiště, byť do Lvova (z Cholmu, jenž Daniil rovněž založil) přenesl sídlo království až Danielův syn a nástupce Lev Daniilovič, po němž byl Lvov také pojmenován.