Tento článek se bude věnovat tématu Daltonův zákon parciálních tlaků ze široké a podrobné perspektivy s cílem poskytnout čtenáři komplexní a hlubokou vizi této záležitosti. Budou analyzovány různé aspekty a úhly pohledu související s Daltonův zákon parciálních tlaků s přihlédnutím k jeho významu v současném kontextu a jeho dopadu v různých oblastech. Prostřednictvím této cesty se budeme snažit nabídnout relevantní informace, obohacující úvahy a možná řešení nebo alternativy, jak efektivně a efektivně řešit Daltonův zákon parciálních tlaků.
Daltonův zákon pojmenovaný po svém objeviteli Johnu Daltonovi zní:
Vyjádřeno matematicky, celkový tlak P směsi n plynů můžeme definovat jako součet parciálních tlaků jednotlivých plynů obsažených ve směsi
kde představují parciální tlak (= částečný tlak) každého z plynů přítomných ve směsi.
Zákon přesně platí pro ideální plyny. Pro reálné plyny je, zejména pro vyšší tlaky, narušen kvůli objemu obsazenému molekulami a mezimolekulovému silovému působení.
Daltonův zákon parciálních tlaků, stejně jako obdobný Amagatův zákon parciálních objemů neplatí ani při prudkých lokálních změnách tlaku, např. v rázové vlně.[1]