V dnešním světě se Cykloadice stalo tématem velkého významu a zájmu širokého spektra lidí. Ať už kvůli svému dopadu na společnost, historickému významu nebo vlivu v různých oblastech, Cykloadice upoutal pozornost a zvědavost jednotlivců všech věkových kategorií a profesí. V průběhu let byl Cykloadice předmětem debat, analýz a studií, které o něm generovaly velké množství informací a názorů. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty, perspektivy a možné důsledky Cykloadice, budeme se zabývat jeho důležitostí z různých perspektiv a nabídneme komplexní pohled na toto téma.
Cykloadice je pericyklická reakce, během které zanikají dvě vazby π a vznikají dvě nové σ-vazby. Cykloadice jsou často popisovány pomocí počtu účastnících se atomů. Např. Dielsovu–Alderovu reakci lze označit jako cykloadici. Tento typ reakcí patří mezi nepolární adice. Podobně jako další cyklizační reakce, např. trimerizace alkenů nebo enové reakce.
Termicky aktivované cykloadice se účastní 4n+2 π-elektronů výchozí látky. Tato reakce nastává v uspořádání reaktantů suprafaciální-suprafaciální nebo antarafaciální-antarafaciální. Například jde o dimerizace ketenů.
Fotochemicky aktivované cykloadice se účastní 4 π elektrony výchozí látky. U jednoho reaktantu dojde k excitaci elektronu z HOMO (π-vazebný orbital) do LUMO (π*-antivazebný orbital). Z důvodu symetrie molekulových orbitalů musí být uspořádání reaktantů suprafaciální-suprafaciální.
Někdy může být π-elektronový systém nahrazen cyklopropanovým kruhem, který má podobné vlastnosti.