V tomto článku se ponoříme do fascinujícího světa Curitiba, prozkoumáme jeho různé aspekty a možné důsledky v různých oblastech. Od svého vzniku až po dnešní dopad je Curitiba předmětem zájmu a diskusí a je považován za relevantní téma nejen pro odborníky v oboru, ale také pro širokou veřejnost. V tomto směru budeme do hloubky analyzovat různé perspektivy obklopující Curitiba a zkoumat jeho vliv na společnost, kulturu a akademickou sféru. Podobně prozkoumáme možné výzvy a příležitosti, které Curitiba představuje, a zamyslíme se nad jeho důležitostí a relevanci v současném světě.
Curitiba | |
---|---|
![]() | |
Poloha | |
Souřadnice | 25°25′47″ j. š., 49°16′19″ z. d. |
Nadmořská výška | 934,6 m n. m. |
Časové pásmo | UTC−03:00 UTC−02:00 |
Stát | ![]() |
Spolkový stát | Paraná |
![]() Poloha Curitiby | |
Rozloha a obyvatelstvo | |
Rozloha | 430,9 km² |
Počet obyvatel | 1 879 355 (2015) |
Hustota zalidnění | 4 361,5 obyv./km² |
Správa | |
Starosta | Rafael Greca (od 2017) |
Vznik | 1693 |
Oficiální web | www |
Telefonní předvolba | 41 |
PSČ | 80000–82999 |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Curitiba je město v Brazílii, hlavní město státu Paraná. Město má 1 879 355 obyvatel (údaj z roku 2015) a rozkládá se na území o velikosti 434, 967 km².
Město založili portugalští kolonisté roku 1693 a dali mu název Vila da Nossa Senhora da Luz dos Pinhais (Město Naší Paní ze světla borovicových šišek). Současný název Curitiba pochází ze slov jazyka Tupí-Guaraní a znamená mnoho borovic/šišek (brazilských araukárií). K velkému rozvoji města došlo, především zásluhou přistěhovalců z Evropy, na přelomu 19. a 20. století – v roce 1942 žilo v Curitibě 120 tisíc obyvatel.
Do 70. let se Curitiba příliš nelišila od ostatních brazilských velkých měst – spousta jejích obyvatel žila v příměstských chudých čtvrtí z chatrčí z vlnitého plechu a lepenky (tzv. favelas) a potýkalo se se spoustou problémů třetího světa – kromě chudoby i nezaměstnaností, odpadem a kriminalitou.
Roku 1971 se stal starostou Curitiby Jaime Lerner, původním povoláním architekt. Problém odpadků ve favelas, kam se kvůli nim popelářské vozy ani nemohly dostat, vyřešil Lerner programem Odpad, který není odpadem – na okraje favelas umístil velké kovové, barevně odlišené, popelnice na kov, plasty, sklo, bioodpad a zavedl, že každý, kdo přinese roztříděný pytel odpadků, dostane za něj lístek na místní autobusovou dopravu. Během několika měsíců, kdy se do tohoto programu zapojila většina obyvatel chudinských čtvrtí, se tím zbavil problému odpadků ve favelas ale i přiblížil chudinské čtvrti s centrem města.
Jaime Lerner později zavedl další podobný systém – nejdřív v každé lokalitě Curitiby stanovil dva limity pro počet pater pro novostavby: prvního limitu počtu pater mohly novostavby dosáhnout bez poplatku, za každé další patro až do druhého limitu (násobené výměrou) však město stanovilo částku, kterou stavitel novostavby musí věnovat do speciálního městského fondu. Tento fond (potažmo celý systém) nese jméno sol criado a slouží k udržování a rozvoji historické části města. Curitiba v tomto systému hraje roli bankéře, který toliko spojuje peníze, jež jsou stavitelé novostaveb ochotni do systému vložit, s potřebami na údržbu budov, náležící do historického jádra města.
Obdobný systém zavedl i na rozvoj parků – majiteli velkého pozemku je přiděleno právo zastavět jednu stranu ulice za podmínky, že na druhé vybuduje městský, veřejně přístupný park.
Jaime Lerner byl za tato zlepšení několikrát opětovně zvolen starostou. Později se stal guvernérem Paraná a existovalo několik hnutí, která z něj chtěla udělat prezidenta Brazílie. Jaime Lerner ale v roce 2021 zemřel.