Cukrovar Radotín
V dnešním světě je Cukrovar Radotín tématem, které upoutalo pozornost a zájem milionů lidí po celém světě. Ať už díky svému dopadu na společnost, jeho významu v populární kultuře nebo jeho významu v historii, Cukrovar Radotín dokázal překročit hranice a generace a stal se tématem diskusí a debat v různých oblastech. Od svého vzniku až po současnost zanechala Cukrovar Radotín svou stopu v životech lidí, označovala před a po ve způsobu, jakým vidíme svět. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty a dimenze Cukrovar Radotín, analyzujeme jeho vliv v různých oblastech a jeho roli v současné společnosti.
| Cukrovar Radotín | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Výstavba | 1872 |
| Zánik | po roce 1918 |
| Poloha | |
| Adresa | Vrážská, před nádražím, Praha 5 - Radotín,  Česko |
| Souřadnice | 49°59′3,05″ s. š., 14°21′47,08″ v. d. |
 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Cukrovar Radotín je zaniklý průmyslový areál v Praze, který se nacházel před vlakovým nádražím v místech autobusového nádraží, parčíku a přilehlých ulic Věštínská, Zbynická, Nýřanská a Tachovská (Riegrova, Kmochova, Smetanova a Poděbradova).
Historie
Cukrovar byl založen roku 1872 jako akciová společnost. Brzy se dostal do soukromého vlastnictví, kdy jej měla v majetku rodina Balzarů a pan Muzika. Kolem roku 1888 koupil závod dr. Artur z Wertherů, který jej po první světové válce prodal majiteli cukrovaru z Kutné Hory Tausigovi.
Zpracovávala se zde cukrová řepa ze širokého okolí. Závod se specializoval na výrobu "žlutého krystalu" (pouze surový cukr) a krmiva pro dobytek. Ročně zpracoval průměrně 250 000 centů řepy. V době kampaně v něm pracovalo kolem sta dělníků, celoročně pak na 40 zaměstnanců.
Tausig cukrovar zrušil, právo vařit cukr prodal Svazu cukrovarníků a strojní zařízení pak do Itálie. Pozemek s budovami koupili stavitel Kočí a obchodník Haman. Na části pozemku bývalého cukrovaru bylo vybudováno autobusové nádraží s parčíkem a dvě budovy Rozvodných závodů elektrických. Zbylá část byla rozparcelována na stavbu obytných domů.[1]
Odkazy
Reference
- ↑ Letopisecká komise Radotín: Kronika do 1955. Část 145: Cukrovar. 20.7.2016 Dostupné z WWW Archivováno 5. 6. 2020 na Wayback Machine..
Literatura
- Hansl, František, ed. a Fiala, Oskar, ed. Smíchovsko a Zbraslavsko. Na Smíchově: F. Hansl, 1899. 658 s., složený l. obr. příl. S. 634. Dostupné online.