V dnešním světě získal Ctibor Filčík velký význam v různých oblastech. Od politiky po populární kulturu se Ctibor Filčík stal tématem neustálých diskusí a velkým zájmem široké škály publika. Postupem času se Ctibor Filčík vyvíjel a získal nové dimenze, které upoutaly pozornost odborníků i nadšenců. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Ctibor Filčík a analyzujeme jeho dopad na náš moderní svět. Od jeho historie až po jeho důsledky pro budoucnost se ponoříme do podrobné analýzy, která tento fenomén, který je dnes tak aktuální, osvětlí.
Ctibor Filčík | |
---|---|
Narození | 15. srpna 1920 Dolní Plachtince ![]() |
Úmrtí | 21. listopadu 1986 (ve věku 66 let) Bratislava ![]() |
Povolání | herec |
Ocenění | Státní cena Klementa Gottwalda ![]() zasloužilý umělec (1967) Řád Tomáše Garrigua Masaryka ![]() |
Partner(ka) | Magda Lokvencová (do 1966) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Ctibor Filčík (15. srpna 1920, Dolní Plachtince – 21. listopadu 1986, Bratislava) byl slovenský herec. Pochován je v obci Pôtor.
V mládí prošel mnoha zaměstnáními, například jako dělník, cestář nebo dozorce na celním úřadě v Bratislavě. Aktivně se zúčastnil SNP. V rozhlase ho objevil Andrej Bagar a nabídl mu místo v martinském Slovenském komorním divadle, kde působil jako herec v letech 1944–1948. V roce 1948 se vrátil do Bratislavy – dostal angažmá na Nové scéně, kde byl až do roku 1951. Od roku 1951 se stal členem Činohry SND. V letech 1952–1956 byl externím pedagogem VŠMU.
Pro jeho umělecký růst měl velký význam i blízký vztah s režisérkou Magdou Husákovou-Lokvencovou. Spolupracoval také s režisérem Jozefem Budským. Pozvolna ho začali obsazovat do rolí, které ukazovaly složité charaktery, často vyvrhelů společnosti, zvláštních až démonických osobností. Kromě divadla, televize (např. ve hře Případ jasnovidce Hanussena) a filmu byl Filčík skvělý i v rozhlase.
V roce 1963 dostal Cenu Československého rozhlasu. V roce 1965 mu byla udělena Státní cena K. Gottwalda za postavu Dona Juana ve stejnojmenné hře Maxe Frische.[1] V roce 1967 mu byl udělen titul zasloužilý umělec. V roce 1991 mu byl udělen řád T. G. Masaryka IV. třídy , in memoriam.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ctibor Filčík na slovenské Wikipedii.