Chomutovsko-teplická pánev

V dnešním světě je Chomutovsko-teplická pánev téma, které je stále aktuálnější a zajímavější. Od svého vzniku přitahuje Chomutovsko-teplická pánev pozornost lidí, vyvolává debaty, diskuse a analýzy v různých oblastech. Ať už díky svému vlivu na společnost, historické relevanci, vlivu na populární kulturu nebo významu ve vědecké oblasti, Chomutovsko-teplická pánev je tématem, které v historii zanechalo nesmazatelnou stopu. V tomto článku důkladně prozkoumáme všechny aspekty Chomutovsko-teplická pánev, analyzujeme jeho dopad a relevanci v různých kontextech a také jeho vývoj v čase.

Chomutovsko-teplická pánev
Údlické doubí
Údlické doubí
Nejvyšší bod450 m n. m. (Salesiova výšina (422 m n. m.))
Rozloha566,53 km²
Střední výška273,2 m n. m.
Nadřazená jednotkaMostecká pánev
Sousední
jednotky		Loučenská hornatina
Děčínské stěny
Verneřické středohoří
Milešovské středohoří
Žatecká pánev
Doupovské hory
Podřazené
jednotky		Klášterecká kotlina
Březenská pánev
Údlická kotlina
Jirkovská pánev
Komořanská kotlina
Duchcovská pánev
Chabařovická pánev
Libouchecká brázda
SvětadílEvropa
StátČeskoČesko Česko
Horninyčediče, tufy, prachovec, kvarcity, spraše, písky, jíly
PovodíBílina, Ohře → Labe
Souřadnice50°32′52″ s. š., 13°37′41″ v. d.
Identifikátory
Kód geomorf. jednotkyIIIB-3B
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chomutovsko-teplická pánev je geomorfologický podcelek v západní části Mostecké pánve v okresech Chomutov, Most, Teplice, Ústí nad Labem a okrajově také v okresech Děčín a Louny v Ústeckém kraji. Nejvyšším vrcholem je Salesiova výšina (422 m n. m.) u Oseka, ale nejvyšší bod se nachází ve výšce 450 m n. m. jihozápadně od Libouchce.[1]

Poloha a sídla

Podcelek má protáhlý tvar od jihozápadu k severovýchodu na úpatí Krušných hor a rozkládá se přibližně mezi Kláštercem nad Ohří na jihu a Jílovým na severu. Západní okraj vymezují města Chomutov, Jirkov, Litvínov, Osek, Hrob a Krupka. Na východě pánev zasahuje k Ústí nad Labem, Teplicím, Bílině a Mostu.[1]

Charakter území

Výsypka Lomu Vršany
Zrekultivovaná výsypka mezi Strupčicemi a Malý Březnem

Pánev je částí příkopové propadliny podél oherského riftu. Tvoří ji třetihorní horniny (micenní jezerní jíly, pískovce, písky a uhelné sloje) překryté čtvrtohorními sedimenty. Místy se vyskytují také horniny oherského krystalinika a třetihorní vulkanity. Na nich se vytvořil erozně denudační reliéf široce otevřených údolí Ohře, Bíliny a jejich přítoků s říčními terasami, mírnými svahy a údolními nivami. Zejména úpatí Krušných hor lemují náplavové kužely a úpatní haldy. Charakteristickým znakem krajiny jsou antropogenní tvary způsobené těžbou uhlí a činností průmyslu: lomy, výsypky a usazovací nádrže.[1][2]

Geomorfologické členění

Podcelek má podle členění Jaromíra Demka označení IIIB-3B a náleží do geomorfologického celku Mostecká pánev.[2] Dále se člení na okrsky (od západu k východu): Klášterecká kotlina, Březenská pánev, Údlická kotlina, Jirkovská pánev, Komořanská kotlina, Duchcovská pánev, Chabařovická pánev a Libouchecká brázda. Na východě sousedí s podcelkem Loučenská hornatina na západě, Děčínskými stěnami na severu, Verneřickým středohořím, Milešovským středohořím a Žateckou pánví na východě a s celkem Doupovské hory na jihu.[3]

Vrcholy

Reference

  1. ↑ a b c BÍNA, Jan; DEMEK, Jaromír. Z nížin do hor. Geomorfologické jednotky České republiky. 1. vyd. Praha: Academia, 2012. 344 s. ISBN 978-80-200-2026-0. Kapitola IIIB-3B Chomutovsko-teplická pánev, s. 122–123. 
  2. ↑ a b Zeměpisný lexikon ČR. Hory a nížiny. Příprava vydání Jaromír Demek, Peter Mackovčin. 2. vyd. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2006. 582 s. ISBN 80-86064-99-9. Heslo Chomutovsko-teplická pánev, s. 181. 
  3. ↑ CENIA. Geomorfologická mapa ČR . Praha: Národní geoportál INSPIRE . Dostupné online. 

Externí odkazy