Chlothar III.

V dnešním článku se ponoříme do fascinujícího světa Chlothar III.. V průběhu historie byl Chlothar III. tématem velkého zájmu mnoha lidí, protože měl významný vliv v různých oblastech společnosti. Od svých počátků až do současnosti byl Chlothar III. předmětem debat, studií a obdivu a v tomto článku prozkoumáme jeho dopad na různé aspekty každodenního života. Prostřednictvím podrobné a promyšlené analýzy se pokusíme osvětlit mnoho aspektů Chlothar III. a jeho význam v současném světě. Připravte se na objevování fascinujících věcí, které jste o Chlothar III. možná nevěděli!

Chlothar III.
franský král
Období661–662
Předchůdceneobsazeno
(poslední král Dagobert I.)
Nástupceneobsazeno
(následující král Childerich II.)
král Neustrie a Burgundska
Období657–673
PředchůdceChlodvík II.
NástupceTheuderich III.
král Austrasie
Období661–662
PředchůdceChildebert Adoptovaný
NástupceChilderich II.
Narození650
Úmrtí673 (ve věku 22–23 let)
PohřbenBazilika Saint-Denis
PotomciChlodvík III.
DynastieMerovejci
OtecChlodvík II.
MatkaBalthilda
PříbuzníTheuderich III.[1] a Childerich II.[1] (sourozenci)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chlothar III. také Chlothar, Chlotaire, Chlotochar nebo Hlothar (652[2]–673) byl král Neustrie a Burgundska z rodu Merovejců a nejstarší syn Chlovika II. a Balthildy. Když Chlodvík v roce 657 zemřel, Chlothar ještě nezletilý nastoupil na trůn. Vlády se prozatím ujala jeho matka Bathilda jako regentka.[3]

Životopis

O době vlády Chlothara se dochovalo jen velmi málo informací. Historia Langobardorum uvádí, že na počátku 60. let 7. století napadla franská vojska Provence a poté Itálii,[4] přitom poblíž Alby narazila na tábor langobardského krále Grimoalda I. z Beneventa. Frankové tábor vyplenili a pak oslavovali vítězství. Grimoald se po půlnoci vrátil a franská vojska donutil k ústupu zpět do Neustrie.

V záznamech životopisce svatého Eligia je uvedeno, že po smrti světce v roce 661, postihl franskou říši mor, který snížil počet obyvatel franských měst.[5] Podle záznamů Beda se nemoc rozšířila v roce 664 i na Britské ostrovy, kde udeřila stejnou silou jako ve Franské říši.[6]

Po smrti Sigiberta III. Austrasiané požadovali nezávislost a vlastního krále, proto v roce 662 Chlothar uvolnil trůn v Austrasii pro nezletilého Chlodvíkova syna Childericha II.[7]

Během jeho vlády zemřel majordomus královského paláce Erchinoald, franská šlechta následně zvolila Ebroina, jehož raná správní autorita byla velmi výrazná. Beda ve svých spisech zaznamenal událost z roku 668, kdy nově jmenovaný Theodor z Canterbury mohl cestovat franským královstvím pouze z Říma a pouze se svolením majordoma.[8] Chlothar mohl být v této době politicky aktivnější, protože dosáhl plnoletosti v roce 669. Na Ebroinovu autoritářskou správu reagoval biskup z Autunu tím, že Ebroina z funkce odvolal. Po smrti Chlothara se Ebroin úřadu znovu zmocnil za pomoci dosazného Chlodvíka III., který snad měl být synem Chlothara. V kronice Liber Historiae Francorum z roku 727, která je nejbližší tehdejšímu období se pouze uvádí, že Chlothar vládl čtyři roky (pravděpodobně jeho aktivní roky 669–673) a poté zemřel. Je zmíněný i v chronologické poznámce Viktoriánské velikonoční tabulky z roku 673, jako stále aktivní v šestnáctém roce své vlády. Později téhož roku se králem stal jeho bratr Theuderich III.[9]

V některých pozdějších kronikách je Chlothar III. popisován jako první líný král (roi fainéant) merovejské dynastie.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Chlothar III na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
  2. ↑ BACHRACH, Bernard S. Deeds of the Bishops of Cambrai, translation and commentary. London: Dostupné online. ISBN 9781317036210. (anglicky) 
  3. ↑ BACHRACH, Bernard S. Liber historiae Francorum,. and University of Minnesota: Coronado Press, 1973-06. Dostupné online. ISBN 9780872910584. (anglicky) 
  4. ↑ PAUL THE DEACON; PETERS, Edward. History of the Lombards. Philadelphia : University of Pennsylvania Press, 2011. 352 s. Dostupné online. ISBN 9780812205589. (anglicky) 
  5. ↑ MCNAMARA, Jo Ann. Medieval Sourcebook: The Life of St. Eligius, 588-660 - Vita S. Eligius. sourcebooks.fordham.edu . Internet Medieval Source Book. . Roč. 1996. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ BEDA; COLGRAVE, Bertram; MCCLURE, Judith; COLLINS, Roger. The Ecclesiastical History of the English People.. Oxford: Oxford University Press, UK, 1999. 496 s. Dostupné online. ISBN 9780191606014. S. chapter 3.27. (anglicky) 
  7. ↑ DELIYANNIS, Deborah Mauskopf. Fifty early Medieval things : materials of culture in late antiquity and the early Middle Ages. Ithaca: Cornell University Press, 2019. 264 s. Dostupné online. ISBN 9781501730283. Kapitola 24. The Tunic of Balthild (Chasuble de Chells). (anglicky) 
  8. ↑ BEDA; COLGRAVE, Bertram; MCCLURE, Judith; COLLINS, Roger. The Ecclesiastical History of the English People.. Oxford: Oxford University Press, UK, 1999. 496 s. Dostupné online. ISBN 9780191606014. S. chapter 4.1. (anglicky) 
  9. ↑ KRUSCH, B. ‘Die Einführung des griechischen Paschalritus im Abendlande. : , 1884. Kapitola Neues Archiv der Gesellschaft für ältere deutsche Geschichteskunde 9, s. 99–169. (německy) 

Externí odkazy

  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Chlothar III. na Wikimedia Commons
Předchůdce:
Dagobert I. 		Franský král
661–662 		Nástupce:
Childerich II.
Předchůdce:
Childebert Adoptovaný 		král Austrasie
661–662 		Nástupce:
Childerich II.
Předchůdce:
Chlodvík II. 		král Neustrie a Burgundska
657–673 		Nástupce:
Theuderich III.