V dnešním článku prozkoumáme Charles Best, vysoce relevantní téma, které v poslední době upoutalo pozornost veřejnosti i odborníků. Charles Best se ukázal být různorodým a multidisciplinárním bodem zájmu s důsledky od zdraví a vědy až po politiku a populární kulturu. Prostřednictvím komplexní analýzy prozkoumáme různé aspekty Charles Best, jeho potenciální dopady a jeho vývoj v čase. Shromažďováním aktualizovaných a spolehlivých informací se snažíme nabídnout úplnou a obohacující vizi tohoto tématu, která nepochybně vyvolá úvahy a debaty v různých oblastech.
Charles Best | |
---|---|
![]() Charles Best (1959) | |
Narození | 27. února 1899 Pembroke, Maine, ![]() |
Úmrtí | 31. března 1978 (ve věku 79 let) Toronto, ![]() |
Místo pohřbení | Mount Pleasant Cemetery |
Bydliště | Charles Best House |
Alma mater | Torontská univerzita Harbord Collegiate Institute |
Povolání | biochemik a lékař |
Zaměstnavatel | Torontská univerzita |
Ocenění | F.N.G. Starr Award (1936) Balyho medaile (1939) doctor honoris causa from the University of Paris (1945) Flavelle Medal (1950) čestný doktor Lavalovy univerzity (1952) … více na Wikidatech |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Charles Herbert Best (27. února 1899, Pembroke, Maine – 31. března 1978, Toronto, Kanada) byl kanadský vědec a jeden z objevitelů inzulinu.
V roce 1915 se Best přestěhoval do Kanady, kde začal studovat na Torontské univerzitě. V roce 1918 narukoval do armády. Po válce dokončil studia fyziologie a biochemie.
V roce 1920 se stal asistentem Fredericka Bantinga, s nímž usiloval o získání inzulinu ze psích slinivek. Prostory k experimentům jim na své katedře neochotně poskytl fyziolog John Macleod. Když Banting s Bestem po roce uspěli, Macleod je vystrnadil z univerzity a jejich výsledek začal vydávat za svůj.[1]
V roce 1923 dostal Nobelovu cenu Banting a – Macleod. Opomenutí Bestova přínosu (a nadhodnocení Macleoda) Bantinga tak rozlítilo, že chtěl cenu odmítnout. Byl však prvním Kanaďanem, který cenu získal, nakonec se tedy z tohoto důvodu nechal k jejímu přijetí přemluvit.[1]