Chůdovité kořeny
Dnes vstupujeme do vzrušujícího světa Chůdovité kořeny, tématu, které upoutalo pozornost milionů lidí po celém světě. Od svého vzniku je Chůdovité kořeny předmětem studia, debat a zájmu a jeho dopad na společnost je aktuální i dnes. V tomto článku prozkoumáme mnoho aspektů Chůdovité kořeny, od jeho historie až po jeho důsledky v každodenním životě. Prostřednictvím hluboké a promyšlené analýzy se budeme snažit lépe porozumět tomu, co Chůdovité kořeny znamená a proč je dnes tak významný. Připravte se ponořit se do fascinující cesty do srdce Chůdovité kořeny!
Chůdovité kořeny (nebo chůdové kořeny) vznikají v přírodě nejčastěji u smrků tak, že semínka stromu naletí a uchytí se na tlejícím dřevě (spadlý kmen, pahýl, pařez), kde vyklíčí a začnou růst malé stromky.[1] Některé z nich sice uschnou, ale kořenový systém jiných mladých přeživších smrčků prorůstá skrz nebo podél „podkladového“ objektu až jej obroste (obepne).[2] (Nejčastěji se jedná o případ, kdy malé stromky začnou růst na starém kmeni.) Jak mladý stromek dále žije a roste, jeho kořeny se snaží dostat k půdě a jakmile na ni dosáhnou, nastálo se v ní uchytí. Mezitím dřevěný „podkladový“ objekt (rozpadající se starý kmen) pod smrčkem vyhnije, po několika desetiletích se rozpadne a nakonec nadobro zmizí.[1] (Pod mladým stromem vznikne volný prostor.) Vzrostlý smrk v lese zůstane a jeho pokroucené kořeny se ocitnou zčásti ve vzduchu (jakoby na chůdách) a tudíž se nazývají chůdovité (nebo chůdové) kořeny.[2][3][1]
Boubín
Takový známý starý vzrostlý (výška asi 38 metrů) atypický (průměr kmene 60 cm) smrk existoval asi tři století (odhadem minimálně 290 let) i v Boubínském pralese na Šumavě. Z jeho kmene nad zemí vyrůstaly dva hlavní kořeny a rozpínaly se do šířky asi 650 cm až 700 cm. Tento jedinec nebyl zasažen v roce 1870 kůrovcem, přečkal vichřici i sucho v roce 1947. Při polomech v letech 1991 a 2008 se mu kůrovec ještě vyhnul.[1] Kolem roku 2018 byl ale i tento boubínský největší exemplář chůdovitého stromu na Šumavě napaden kůrovcem a strom uschl.[3]
Smrk u Vlasaté cesty
Obdobné smrky rostou i v jiných lokalitách Šumavy. (Například jedinec nacházející se v pralesním zbytku Medvědice nedaleko Stožce,[p. 1] který svojí deformací připomíná chobotnici.)[1] V současné době (rok 2024) je největším žijícím smrkem s chůdovitým kořenem na Šumavě jedinec rostoucí poblíž Kvildy – Františkova (na české turistické mapě Šumavy je lokalita označována jako „chůdovitý kořen“). Nachází se asi 150 metrů od lesní asfaltové „vrstevnicové“ cesty (Vlasatá nebo též místním označením Vlasatice) spojující Kvildu s Borovými Lady.[1][5]
Odkazy
Poznámky
- ↑ Žulový vrch Stožec (1065 m n. m.) je významnou přírodní rezervací, kde je chráněn jednak smíšený les pod vrcholkem, ale i původní pralesní porost známý jako prales Medvědice (o rozloze 13 ha), který se rozkládá na jihovýchodním svahu vrchu. Pod vrcholkem se nachází Stožecká skála.[4]
Reference
- ↑ a b c d e f NEBOR, David. Kůrovec zahubí i unikátní chůdovitý smrk, který na Šumavě roste 300 let . iDnes cz, 2019-11-19 . Dostupné online.
- ↑ a b Slovníček pojmů / Chůdový kořen . Národní park Šumava cz . Dostupné online.
- ↑ a b Veřejně přístupná česky psaná informační tabulka poblíž chůdovitého (chůdového) smrku rostoucího poblíž Kvildy – Františkova
- ↑ BÍLEK, Martin. STOŽEC . 1999 . Dostupné online.
- ↑ Chůdovitý kořen / Přírodní zajímavost / Kvilda - Františkov . Mapy cz . GPS souřadnice: 48.9928547N, 13.6119542E (48°59'34.277"N, 13°36'43.035"E). Dostupné online.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu chůdovité kořeny na Wikimedia Commons
