Cambridgeská škola platonismu

V tomto článku se ponoříme do fascinujícího světa Cambridgeská škola platonismu_, prozkoumáme jeho mnohé aspekty a jeho význam v dnešní společnosti. V průběhu historie hrál Cambridgeská škola platonismu_ zásadní roli v mnoha aspektech lidského života, od jeho vlivu na kulturu a umění až po vliv na ekonomiku a politiku. Prostřednictvím podrobné a vyčerpávající analýzy se snažíme osvětlit Cambridgeská škola platonismu_ a jeho význam v současném světě a nabídnout nové pohledy a přístupy k pochopení jeho aktuálního významu.

Možná hledáte: Cambridgeská škola.

Cambridgeská škola platonismu byla skupina anglických idealistů, působících na Cambridgeské univerzitě, kteří znovu vzkřísili v druhé polovině XVII. století platonskou filozofii. Hlavními stoupenci této školy jsou Henry More a Ralph Cudworth.[1]

Idealismus cambridgeských platoniků vychází ze stanoviska racionalistického a přejímá učení o vrozených idejích. More a Cudworth neuznávají zkušenost za zdroj poznání a snaží se dokázat, že poznání je vrozené. Ve svých závěrech docházejí cambridgeští platonikové až k Platonovu učení o věčných a neměnných idejích pravdy a dobra a k jeho mystickému pojetí rozpomínání. Cambridgeští platonikové tvrdí, že poznání je zvláštním případem vzpomínání,[2] neboť vnější předměty jsou dříve upomínkami, než příčinami poznání.[3] More a jeho stoupenci se staví proti učení Baconovu, Hobbesovu a materialistické fyzice Descartově. Obzvláště kritizují zprava jeho mechanisticko-materialistické učení o zvířeti-automatu. V rozporu s Descartem tvrdí, že zvířata mají duši, byť i nižšího řádu. Tvrdí dokonce, že žádná hmota nemůže existovat bez ducha. Podkladem ethiky jsou cambridgeským platonikům věčné a neměnné morální principy božského původu.[4]

Odkazy

Reference

  1. Dějiny filosofie, sv. II, s. 243.
  2. Dějiny filosofie, sv. II, s. 243–244.
  3. Henry More, An Antidote against Atheism, I, ch. V.
  4. Dějiny filosofie, sv. II, s. 244.

Literatura