V tomto článku prozkoumáme téma Císařovna vdova Tu do hloubky, analyzujeme jeho původ, důsledky a možné aplikace v různých kontextech. Od svého vystoupení na veřejné scéně vzbuzuje Císařovna vdova Tu rostoucí zájem a vyvolává debaty a diskuse v mnoha oborech. Na těchto stránkách se ponoříme do vesmíru Císařovna vdova Tu, odhalíme jeho rozmanité aspekty a nabídneme kompletní a obohacující vizi tohoto fenoménu. Prostřednictvím podrobné a vyčerpávající analýzy se snažíme osvětlit Císařovna vdova Tu a poskytnout našim čtenářům hluboké a obohacující porozumění tomuto tématu, které je dnes tak aktuální.
Paní Tu | |
---|---|
císařovna vdova Čao-sian | |
![]() Palácový portrét na závěsném svitku, uchovávaný v Národním palácovém muzeu v Tchaj-peji na Tchaj-wanu | |
Císařovna vdova říše Sung | |
Období | 4. února 960 – 17. července 961 |
Úplné jméno | příjmení: Tu (杜) jméno: neznámé |
Posmrtné jméno | 961: císařovna vdova Ming-sien (明憲太后) 964: císařovna vdova Čao-sien (昭憲太后) |
Narození | 902 nebo leden 903 Ting-čou, Che-pej, ![]() |
Úmrtí | 17. července 961 (ve věku 58–59 let) Kchaj-feng, Che-nan, ![]() |
Pohřbena | Kung-i |
Manžel | Čao Chung-jin |
Potomci | Tchaj-cu, Čao Kchuang-ťi, Čao Kchuang-can, Čcheng-uo Čang, Jang-uo Čang, Tchaj-cung a Čao Tching-mej |
Rod | Čao (sňatkem) |
Otec | Tu Šuang |
Matka | Fan Ši |
Příbuzní | Tu Šen-čao a Tu Šen-ťin (sourozenci) Zhao Dexiu[1], Zhao Dezhao[1], Zhao Delin[1], Zhao Defang[1], Zhao Shi[1], Zhao Shi[1], Zhao Shi[1], Princesse Chengguo, Princesa Yongguo a Princesa Shen Guo (vnoučata) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Císařovna vdova Tu (杜太后, křestní jméno neznámé, kolem 902[pozn. 1] – 17. července 961[2]) byla císařovna vdova čínské císařské říše Sung. Byla manželkou generála Čao Chung-jina a matkou sungského císaře Tchaj-cu, který založil říši Sung.
Po její smrti se císařem stal její další syn, císař Tchaj-cung. Ten si nárokoval legitimitu na základě vůle své matky, která byla po její smrti údajně zapečetěná ve zlaté polici. Mnoho historiků se domnívá, že to byl ve skutečnosti pouze jeho výmysl.
V roce 960 její nejstarší přeživší syn Čao Kchuang-jin zinscenoval státní převrat, přinutil 7letého císaře Kunga z Pozdního Čou abdikovat a prohlásil se za císaře nové říše Sung. Když se o tom paní Tu dozvěděla, nebyla překvapena a pouze prohlásila: „Můj syn byl vždy ambiciózní.“ Před všemi ministry byla poctěna při velkém ceremoniálu jako císařovna vdova, ale nevypadala šťastně. Na otázku proč odpověděla: „Slyšela jsem, že je velmi těžké být vládcem. Císař je nad všemi prostými lidmi, takže když vládne podle etiky, zaslouží si veškerou jejich úctu. Pokud však vládne špatně, nemůže být ani tak dobrý jako obyčejný člověk. To je důvod, proč mám obavy.“ Císař Tchaj-cu se uklonil a slíbil, že si to bude pamatovat.[3]
Jen o rok později císařovna vdova Tu onemocněla a císař Tchaj-cu jí osobně podával léky a dělal jí společnost u postele. Když se nemoc zhoršila, byl povolán ministr Čao Pchu, aby sepsal závěť. Císařovna vdova Tu se zeptala svého syna: „Víš, proč ses stal císařem?“ Císař Tchaj-cu v slzách nedokázal odpovědět. Matka se zeptala znovu a císař Tchaj-cu odpověděl, že to vše bylo kvůli požehnání jejímu a jejích předků. „Špatně,“ řekla matka, „bylo to proto, že císař Ši-cung přiměl své malé dítě, aby se stalo jeho nástupcem. Mělo-li by Pozdní Čou staršího císaře, jak by ses jím mohl stát? Až zemřeš, nezapomeň předat trůn svému mladšímu bratrovi. Země je široká, počet obyvatel je veliký, starší císař je pro dynastii požehnáním.“ Císař Tchaj-cu brečel a pokýval hlavou. Císařovna vdova Tu také řekla Čao Pchuovi: „Také si pamatuj a následuj má slova.“ Tento rozhovor Čao Pchu zaznamenal a zapečetil ve zlaté polici, kterou si uchovali spolehliví zřízenci paláce.[3]
Paní Tu, nejstarší z 8 dětí, se po dosažení dospělosti provdala za generála Čao Chung-jina a porodila mu 7 dětí:[3]
Paní Tu byla přísná matka, která učila děti dodržovat pravidla a tradice.[3] Její manžel Čao Chung-jin zemřel v roce 956.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Empress Dowager Du na anglické Wikipedii.