Briketa
V kontextu Briketa je stále aktuálnější zabývat se důležitostí a relevanci tohoto tématu. Briketa již dlouhou dobu přitahuje pozornost lidí z různých oborů, vyvolává vášnivé diskuse a dokonce i kontroverze. Od svých počátků až po současnost má Briketa významný dopad v různých sektorech a ovlivňuje nejen způsob, jakým lidé myslí a jednají, ale také politiku, ekonomiku a společnost jako celek. To je důvod, proč je klíčové plně prozkoumat všechny aspekty Briketa, pochopit jeho skutečný rozsah a vliv v dnešním světě.
Briketa je mechanicky zhutněný drobný hořlavý materiál, jako je uhelný prach nebo biomasa. Může mít oválný tvar, tvar kvádru (5″ x 2″) či kostky (3″ x 3,5″)[1], formu válečku o různém průměru nebo se může jednat o vejčité těleso (tzv. bulety). Bulety měly váhu 20 gramů až 100 gramů, brikety pro lokomotivy až 10 kg.[2] Tvar brikety je pro samotný proces spalování nepodstatný. Brikety slouží jako tuhé palivo a spalují se obvykle v kamnech či v kotelnách. Brikety z biomasy se stávají populárním ekologickým palivem. Proces samotné výroby se nazývá briketování.
Historie
V Bavorsku se v důsledku vysokých cen dřeva a uhlí začalo experimentovat s rašelinou jako palivem pro parní lokomotivy. Carl Exter vyvinul v roce 1856 lis pro výrobu briket z rašeliny, na který obdržel 8. ledna 1857 patent.[3] Toto zařízení se s rozvojem těžby lignitu a hnědého uhlí začalo používat na výrobu hnědouhelných briket.[4] Kromě razidlových lisů se používaly lisy válcové.[2]
Technologie
Brikety z hnědého uhlí se vyráběly technologií bezpojidlového briketování.[1] Technologie briketování s pojidlem (dehtovou smolou) byla používána při výrobě černouhelných briket. Rozemletá smola se přidávala k uhlí v podílu 6–8 %.[2]
Dva nejběžnější způsoby výroby spalitelných briket jsou tyto:
- Hydraulickým briketovacím lisem, tlakem razníku směrem proti komoře naplněné lisovaným materiálem. Jedná se o zhutnění tlakem, tedy pouze mechanické a využívá se zejména při lisování dřevní hmoty o vlhkosti do 12 %.
- Šnekovým briketovacím lisem, tlakem šneku skrze předehřívanou komoru, ve které dochází k uvolňování přirozených pojiv z lisovaného materiálu. Tlakem šneku a následným zchladnutím brikety dochází k získání finální tvrdosti. Tento postup se osvědčuje zejména u slámy, sena a jiných stébelnatin.
Druhy briket
- dřevěné
- slaměné
- uhelné
- papírové, z drcených kartonů
- polyuretanové
- z energetických rostlin
- z prachů z odsávání – textilní, papírové, MDF a jiné
- z odpadů z výroby cigaret – cigaretové dutinky, tabákový prach
- ze znehodnocených bankovek a cenných papírů
Odkazy
Reference
- ↑ a b ŠTUDL, Josef. Vývoj a výsledky koncernového podniku Palivový kombinát 25. únor, Vřesová. Uhlí. Říjen 1985, roč. 33, čís. 10, s. 378.
- ↑ a b c VACEK, Jaromír; PATERA, Evžen. Dehet a jeho chemické zpracování. Praha: Státní nakladatelství technické literatury, 1960. 217 s. S. 187.
- ↑ Amtliche Nachrichten. Hannoverscher Courier. 1857-01-15, roč. V., čís. 1176, s. 33. Dostupné online.
- ↑ Pioniere der Brikettierung 1. web.archive.org . 2015-04-02 . Dostupné online.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu briketa na Wikimedia Commons
