V tomto článku prozkoumáme fascinující svět Bohuslav Šulc a jak ovlivnil různé oblasti společnosti. Od svého objevení Bohuslav Šulc vzbuzoval velký zájem a vyvolal relevantní diskuse o jeho důležitosti. V průběhu historie byl Bohuslav Šulc zdrojem studia a úvah a jeho vliv výrazně poznamenal vývoj různých oborů. V tomto smyslu je důležité analyzovat, jak se Bohuslav Šulc vyvíjel v průběhu času a jaká byla jeho role při utváření reality, kterou obýváme. Kromě toho se budeme zabývat různými pohledy a názory na Bohuslav Šulc, abychom pochopili jeho skutečný rozměr a rozsah. Prostřednictvím hluboké a objektivní analýzy se tento článek snaží nabídnout komplexní vizi Bohuslav Šulc a jeho dopady v současnosti.
Bohuslav Šulc | |
---|---|
Narození | 5. září 1936 (88 let) Mladá Boleslav |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Bohuslav Šulc, přezdíván Bója (* 5. září 1936, Mladá Boleslav) je český loutkoherec a režisér loutkového divadla. Více než čtyřicet let vedl loutku Hurvínka a je poslední žijící, který zažil Skupovou éru v Divadle Spejbla a Hurvínka.
Narodil se v Mladé Boleslavi a jeho rodiči byli divadelní ochotníci. Své první zkušenosti nasbíral v loutkovém divadle Na Podolci a poté, v roce 1953, nastoupil ve svých sedmnácti letech jako nadšený amatérský loutkoherec do Divadla Spejbla a Hurvínka. Zde ho Josef Skupa vyučil a už o rok později po svém nástupu poprvé vedl loutku Hurvínka, až postupně přebíral po Jiřině Skupové vedení loutky. Následně společně s Milošem Kirschnerem vytvořili dvojici, kde Kirschner dal Hurvínkovi hlas a Šulc zase pohyb. Díky tomu procestovali více než 110 zemí celého světa. Kromě vedení také režíroval a byl autorem několika divadelních scénářů.[1][2] Proto, aby byl Hurvínek více pohyblivý a jen citlivým gestem zareagoval na každou improvizaci, nastálo mu přidal více nití, které se dříve jen občas navazovaly, a tím rozšířil jeho pohybové možnosti. Tuto pohybovou škálu využívá tato loutka dodnes.[3][4] Mimo jiné vedl sólově i další loutky, jako například Louise Armstronga nebo v zahraničí i karikatury Charlieho Chaplina, Napoleona nebo Laurela a Hardyho.[5]
V Divadle Spejbla a Hurvínka působil až do roku 1992, kdy začal působit na volné noze a vyučovat loutkoherectví na Vyšší odborné škole herecké v Praze. Během svého vystupování obdržel řadu ocenění, například Cenu japonských diváků v Tokiu a dvakrát Skupovu cenu na festivalu Skupova Plzeň.[6] Dne 27. září 2017 převzal společně s Janem Skopečkem a Jánem Mahorem Čestné občanství Prahy 8[7] a za svou práci obdržel za rok 2017 Cenu Thálie za celoživotní mistrovství v kategorii loutkové divadlo.[8]