V tomto článku podrobně prozkoumáme Bohodar Dosužkov, téma, které je v posledních letech stále důležitější. Bohodar Dosužkov je téma, které vzbuzuje zájem a debatu v různých oblastech společnosti, od politiky po populární kulturu. V celém článku budeme zkoumat mnoho aspektů Bohodar Dosužkov, analyzovat jeho dopad na každodenní životy lidí a jeho význam v globálním obrazu. Kromě toho se ponoříme do jeho historie, vývoje a možného budoucího vývoje, abychom mohli nabídnout kompletní a aktualizovanou vizi Bohodar Dosužkov. Tento článek si klade za cíl osvětlit téma, které nadále přitahuje pozornost jednotlivců s různými profily a zájmy, od jeho počátků až po budoucí důsledky.
Bohodar (Teodor) Dosužkov | |
---|---|
Rodné jméno | Фёдор Николаевич Досужков |
Narození | 25. ledna 1899 Baku |
Úmrtí | 19. ledna 1982 (ve věku 82 let) Praha |
Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
Vzdělání | Univerzita v Rostově na Donu |
Alma mater | Novorossijské gymnázium (do 1918) Rostovská státní univerzita (1918–1920) Univerzita Karlova (1921–1927) První kyjevské gymnázium |
Povolání | psychiatr, psychoterapeut |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Bohodar Theodor Dosužkov (rusky Фёдор Николаевич Досужков; 26. ledna 1899, Baku – 19. ledna 1982, Praha) byl ruský a po emigraci československý lékař, jeden ze zakladatelů československé psychoanalýzy[1][2].
Narodil se 26. ledna 1899 v Baku[3]. Studoval přírodní vědy v Rostově na Donu[4]. V roce 1918 opustil Rusko. V roce 1921 přijel společně s manželkou do Prahy[4]. V Praze se seznámil s N. J. Osipovem a navštěvoval jeho psychoanalytický kroužek[3][5].
Působil od dvacátých let 20. stol. v Praze, podílel se na etablování československé psychoanalýzy, resp. stal se jedním z mála cvičných (trainingových) psychoanalytiků v Československu.
Udržel kontinuitu československé psychoanalýzy[5], byť v ilegalitě, za německé okupace i za bolševické vlády, a to se dvěma světlými obdobími: 1945 až 1948 a 1968 až 1969.
Poznamenejme, že po druhé světové válce navázal kontakt s Otto Fenichelem, který vedl československou psychoanalytickou studijní skupinu před válkou.
Jedním z jeho žáků se stal MUDr. JUDr. Otakar Kučera, původně dětský psychiatr, další po Dosužkovovi význačný trainigový psychoanalytik; mezi Kučerovy žáky patří většina psychoanalytiků ze starší generace včetně jeho žáků MUDr. Pavla Tautermanna, MUDr. Ladislava Haase (1. března 1904 Lučenec – únor 1986 Londýn), PhDr. Marie Bénové (1908–1987) nebo např. Zbyňka Havlíčka (22. května 1922 Jilemnice – 7. ledna 1969 Praha)[6].
Angažoval se ve vydávání psychoanalytického sborníku mezi roky 1945 a 1948(9)[7] a v letech 1968 a 1969 a při vydání Freudových Vybraných spisů na konci šedesátých let[8][9][10].
Po celou dobu okupace (1939–1945) a bolševické cenzury vedl bytové semináře a tajné analýzy.
Jeho dcera Evženie (Žeňa; nar. 1935[11]) emigrovala do Německé spolkové republiky („západní Německo“) a stala se význačnou psychoanalytičkou.