V dnešním světě se _Bitva u Punta Stilo__ stalo tématem velkého významu a zájmu širokého spektra lidí. Ať už je _Bitva u Punta Stilo__ ikonickou postavou, zásadním pojmem nebo významným datem, jeho význam přesahuje hranice a kultury. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s _Bitva u Punta Stilo__, od jeho dopadu na společnost až po jeho vliv na historii. Prostřednictvím podrobné analýzy se budeme snažit porozumět tomu, jak _Bitva u Punta Stilo__ utvářela náš svět a zůstává aktuální i dnes. Tento článek si klade za cíl poskytnout komplexní a obohacující vizi _Bitva u Punta Stilo__ a vyzve čtenáře, aby se zamyslel a ponořil se do jeho významu a relevance v každodenním životě.
Bitva u Punta Stilo | |||
---|---|---|---|
konflikt: Druhá světová válka | |||
![]() Bitevní loď Giulio Cesare | |||
Trvání | 9. červenec, 1940 | ||
Místo | U pobřeží Kalábrie, Středozemní moře | ||
Souřadnice | 37°40′ s. š., 17°20′ v. d. | ||
Výsledek | Nerozhodně | ||
Strany | |||
| |||
Velitelé | |||
| |||
Síla | |||
| |||
Ztráty | |||
| |||
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Bitva u Punta Stilo (známá také jako bitva u Kalábrie) byla jednou z námořních bitev druhé světové války ve Středozemním moři mezi italským a spojeneckým námořnictvem. Uskutečnila 9. července 1940 u pobřeží Kalábrie.
6. července 1940 vyplul z Neapole konvoj 5 transportních lodí do Benghází. Dne 8. července doplul bez problémů do Benghází, kde vylodil 2190 mužů, 232 vozidel a 16 000 tun materiálu a zásob. Italský svaz, který mu poskytoval krytí, se ihned vydal na zpáteční cestu do Tarenta. Italský svaz, kterému velel viceadmirál Inigo Campioni, se skládal z bitevních lodí Giulio Cesare a Conte di Cavour, těžkých křižníků Fiume, Gorizia, Zara, Pola, Trento a Bolzano, lehkých křižníků Eugenio di Savoia, Duca d'Aosta, Muzio Attendolo, Raimondo Montecuccoli, Alberico da Barbiano, Alberto di Giussano, Duca degli Abruzzi a Giuseppe Garibaldi a 16 torpédoborců.
Mezi 5. a 8. červencem byly na Maltě připravovány dva konvoje směřující do Alexandrie. Jeden složený ze tří rychlých lodí přepravující rodinné příslušníky a konvoj složený ze čtyř pomalých nákladních lodí, které přepravovaly vojenský materiál. Na ochranu tohoto konvoje vyplulo 7. července z Alexandrie Středomořské loďstvo pod velením admirála Cunninghama. Cunningham ho rozdělil na tři svazy.
Středomořské loďstvo bylo spatřeno již v noci z 7. na 8. července u Alexandrie italskou ponorkou Beilul, která se pokusila neúspěšně zaútočit.
8. července ráno bylo naopak spatřeno italské loďstvo britskou ponorkou Phoenix.
Odpoledne bylo Středomořské loďstvo napadeno italskými letadly z Dodekanésu, kterým se podařilo poškodit Gloucester, na kterém zahynul jeho velitel námořní kapitán Garside a dalších 17 mužů.
9. července odpoledne odstartovaly torpédové letouny Swordfish z Eagle, ale nepodařilo se jim zasáhnout žádnou italskou loď.
V 15:13 křižníky svazu A uviděly italskou flotu a hlavní část bitvy začala.
V 15:22 se když se palba z italských těžkých křižníků začala nebezpečně přibližovat se rozhodl Tovey ustoupit.
Krátce poté byl Neptune zasažen. Byl poškozen katapult a průzkumný letoun. Požáry se podařilo brzy uhasit.
V 15:50 připlul na dostřel svaz B a mezi Giulio Cesare a Warspite začala přestřelka.
V 15:59 byl Giulio Cesare zasažen 381mm granátem. Po tomto zásahu mohl plout rychlostí pouze 18 uzlů.
V 16:01 začaly italské torpédoborce vytvářet kouřovou clonu a italská flota se dala na ústup k Messině.
V 16:06 byl zasažen 3 granáty křižník Bolzano, ale nebyl vážněji poškozen.
Během další hodiny se obě strany neúspěšně pokoušely o topédové útoky a pak bitva skončila.
Oba britské konvoje během bojů, které na sebe strhly pozornost, propluly nepozorovaně do Alexandrie. Obě strany považovaly své akce za úspěch. A to právě proto, že ochrana konvojů, které měly na starost, se podařila a ani jedna strana netratila žádnou loď. Lehce poškozená bitevní loď Giulio Cesare byla do měsíce opravena.